14°C
HI-SEAS, výzkumný a simulační komplex pro lety do vesmíru umístěný na havajské hoře Mauna Loa, nedávno tuto teorii testoval v rámci měsíční simulované mise na Mars, která byla složená z šesti různorodých žen. V čele této simulace stála slovenská astrobioložka Dr. Michaela Musilová, Ph.D., stávající vedoucí HI-SEAS. Musilová pracovala v NASA i ESA, vystudovala University College v Londýně, Caltech v Kalifornii, Mezinárodní vesmírnou univerzitu ve Štrasburku a doktorát si odnesla z anglického Bristolu. Přednášela i v Bratislavě či Brně.
Proč je ženská posádka výhodnější?
Teorie NASA od vědce Geoffreyho Landise o tom, že ženy by mohly být nejvhodnějšími kandidátkami pro první velkou misi na Marsu, stojí na dvou zásadních argumentech. První je čistě praktický. Cesta na Mars je dlouhá, a raketa proto potřebuje co nejvíce paliva, aby úspěšně dorazila do cíle. Ženy jsou přirozeně statisticky menší než muži, tudíž váží míň a také zkonzumují méně potravy. Čím méně lidské hmoty a potravy na palubě, tím více prostoru pro zásoby paliva. Ženy také spotřebují o něco méně kyslíku, takže i jeho zásoby na palubě můžou být nižší, což vytváří další prostor pro drahocenné palivo.
Druhá zásadní složka Landisovy teorie je postavena na názoru, že ženy společně dokážou v malém prostoru rakety vyjít mnohem lépe než mužský či smíšený tým. Čistě ženská posádka má navíc údajně tendenci hledat nekonfliktní a konstruktivní řešení v případě vzniku osobních problémů. Díky těmto dvěma předpokladům, kterými ženy disponují, by mohlo právě „něžné pohlaví“ být tím, které se první podívá na povrch rudé planety. Tradiční průpovídka „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“ by takovýmhle krokem dostala úplně nový rozměr.
Dr. Musilová, která se specializuje na život v extrémních podmínkách a byla součástí už 30 simulovaných vesmírných misí, je toho názoru, že efektivnost čistě ženského či smíšeného týmu se nijak neliší. Pro Marie-Claire ale uvedla, že u ženského týmu si během měsíční simulace povšimla mnohem rychlejšího a pevnějšího navázání blízkých vztahů než u týmů smíšených. I to by mohlo být velkou předností čistě ženské posádky.
Vědkyně, muzikantka, umělkyně i pilotka
Ta „cvičná“ se vedle Dr. Musilové skládala z muzikantek Chelsea Gohd, která je i spisovatelkou zaměřenou na vědu a vesmír, a Dr. Brandy Nunez, jež je také mikrobioložka a veterinářka. Výčet pokračuje profesorkou geologie Sian Proctor, která se zúčastnila několika vesmírných simulací v Polsku a Utahu, pilotkou Air-Force Amandou Knutson a vědeckou komunikátorkou a podcastovou moderátorkou Beth Mund. Šestici uzavírá umělkyně, kurátorka a galeristka Richelle Gribble. Právě tato pestrá sestava rychle vytvořila dobře fungující tým, který by si měl poradit se všemi nástrahami a výzvami, které cesta na Mars zahrnuje. Gribble řekla Marie-Claire, že takto diverzní skupina žen dokáže během řešení problémů přicházet s kreativními a inovativními výsledky.
Simulace mise na Mars pracovala s tím, že ženy už na rudé planetě právě přistály a potýkají se s běžnými úkony a problémy života v nehostinném prostředí. Zabývaly se tedy hlavně nezbytnostmi pro přežití, mezi které patří například pěstování jídla nebo čištění vody. Každá za sebe se pak věnovala svým osobním projektům, s nimiž by mohla zúročit své specifické schopnosti během pobytu a prozkoumávání poměrně nehostinné a vyprahlé planety Mars.
Budoucnost je v ženských rukou
Podle Gribble bylo nejvíce signifikantní, že se všechny potenciální astronautky rychle semkly a podporovaly se v řešení jednotlivých problémů. Domnívá se, že tato simulovaná mise byla významným krokem pro ženy ve vesmíru i kvůli tomu, že si jejím prostřednictvím i další ženy dokážou představit samy sebe na místě členek cvičné posádky. HI-SEAS tak dalo prostor důležité zkoušce, která může ženy ve vesmíru posunout na natolik zásadní a významnou pozici, jakou by byla první lidská výprava na Mars. Zjištění, že stereotypně „ženské“ vlastnosti se v extrémních podmínkách stávají velkou výhodou, jistě není k zahození.
