Pomohla partyzánovi s ustřelenou rukou. Rodina kvůli tomu skončila v koncentráku

21. prosince 2017 | 06:00

Bylo jí devatenáct. Štíhlému gestapákovi snad jen o dva tři roky víc. Mlátil ji gumovým obuškem i koženým řemenem přes ruce, přes nohy, po zadku. Když Helenu odvlekli na celu, přišel na řadu táta Karel, potom maminka Marie. Tu bili do bezvědomí. Vychrstli na ni kbelík vody a pak zase a znovu. A to všechno jenom kvůli tomu, že se rozhodli pomoct. 

Helena Stebelová se narodila roku 1925 v Košařiskách v podhůří těšínských Beskyd. Její otec byl bez práce, přežívali v podnájmu v jediné místnosti. V sousední Bystřici žila rodina Haltofových, kteří vlastnili chalupu, krávu i kus pole, ale nemohli mít děti. Vlastní otec a matka se Heleny vzdali a Haltofovi ji přijali za svou.  

V Těšínském Slezsku, kde spolu s Čechy žili také Poláci a Němci, chodila Helena do české měšťanky. Nejsilnější vzpomínku na Poláky má z roku 1938. Do kraje vtrhla polská armáda a Těšínské Slezsko se stalo územím okupovaným Polskem. Stovky českých rodin musely opustit své domovy. Někteří mohli zůstat, ale žili ve strachu, že budou také vyhnáni. Proto se mnozí Češi snažili být k polským okupantům loajální. Stejně tak rodina Haltofových. Paní Helena vzpomíná, jak ji matka poslala vítat polského prezidenta Ignacyho Moścického, když projížděl Bystřicí. "Stáli jsme ve špalíru kolem cesty a mávali polskými vlaječkami," vypráví pamětnice. 

Tenkrát Heleně bezstarostné dětství skončilo. Poslední třídu měšťanky odchodila v polské škole, protože tu českou Poláci zavřeli. Ve škole se trápila, ale zatím netušila, že opravdu těžká doba má teprve přijít. 

Raněný partyzán

Jednou v noci rodině zaklepal někdo na okno. Byl to zraněný partyzán Heczko, který sténal bolestí a v zakrváceném šátku si nesl téměř ustřelenou ruku. Paní Helena si už nepamatuje, jestli zraněná ruka byla levá, nebo pravá. Z paže mu visely cáry zhnisaného masa, kost byla obnažená. Bylo jí jasné, že bez pomoci lékaře muž nepřežije. Nemocnice v Třinci stála tehdy přímo v areálu železáren. Raněný Hezcko věděl, že tam pracuje lékař Soroka, který byl napojen na odboj. Druhý den ráno sedla paní Helena na kolo, našla Soroku a večer před půlnocí byl doktor u Haltofových. 

V chalupě nebyla elektřina, a tak paní Helena natáčela petrolejovou lampu tak, aby lékař dobře viděl, nosila z plotny horkou vodu a podávala nástroje. Zhruba dva týdny docházel doktor Soroka do chalupy a převazoval pahýl amputované paže. Pro paní Helenu a její rodiče to byly dny plné hrůzy. Za pomoc partyzánům vraždili nacisté bez milosti a celá rodina se bála, že je čeká stejný osud. Když nakonec Heczko po dvou týdnech odešel, všem se ulevilo. 

Češi do wehrmachtu

Počátkem září 1939 zaútočili Hitler a Stalin na Polsko a německá vojska vyhnala polskou armádu z Těšínska. Celé území se stalo součástí říše, Češi byli nuceni přihlásit se k nově zavedené slezské národnosti. Byli prohlášeni za součást německého národa a mužům vznikla povinnost rukovat do wehrmachtu. Byli odváděni i šestnáctiletí chlapci a muži s vážnými zdravotními problémy. Mnoho z nich padlo nebo skončilo na dlouhé roky v sovětských táborech, ze kterých se už nikdy nevrátili. 

Pavla Štefka poznala paní Helena ještě předtím, než narukoval do německé armády. Bydlel nedaleko a často se vídali. Když Pavel přijel na dovolenku, vyprávěl jí o strašlivém masakru a jatkách. Tušila, že už se její chlapec do wehrmachtu nevrátí. "Na nádraží něco naznačil, sedl do vlaku a odjel," vzpomíná. V sousední Vendryni ale vystoupil, odešel do kopců a přidal se k partyzánské skupině, ve které byl také Heczko. Ten mu poradil, na jaké okno má zaklepat, a tak jednou za čas Helenu  navštěvoval. 

Kolem rodiny Haltofových se pomalu utahovala smyčka. Jednoho rána do chalupy vtrhlo gestapo. Byli připraveni ubít celou rodinu k smrti, pokud jim neřeknou, co ví o Pavlu Štefkovi a partyzánské skupině. Paní Helenu a její matku nakonec transportovali do pracovního tábora v Myslovicích u Katovic a otec skončil v lágru Gross-Rosen. Po osvobození tábora Rudou armádou na začátku roku 1945 se Helena s matkou vrátila do Bystřice. Otce už ale nikdy neviděly. Jeho spoluvězeň dosvědčil, že Karel Haltof zemřel ránou do hlavy v koncentračním táboře. 

Těžký život po válce

Po válce se Helena opět shledala s Pavlem Štefkem, který válku přežil a vrátil se domů. Nedorozumění a trauma z utrpení obou mladých lidí ale způsobily, že jejich vztah zpřetrhaný válkou dál nepokračoval. V květnu 1946 si Helena vzala Adama Stebela z nedalekého Hrádku, za dva roky se jim narodilo první dítě. Postupně přišly na svět ještě další tři a manželé začali v Bystřici rozšiřovat chalupu. Poměry v socialistickém Československu rodině život ale neulehčily. Nikoho nezajímalo, že paní Helena pomáhala odbojářům, přes kruté týrání nic nevyzradila a přežila pracovní tábor. Skuteční hrdinové války se o sebe museli postarat sami. 

Stejně jako kdysi Helenin otec, také manžel Adam pracoval v třineckých železárnách. Jeho výdělek ale početné rodině nestačil. Neměli pračku ani lednici, zato dům plný dětí. Proto se i Helena rozhodla požádat o práci v železárnách. S lopatou v ruce házela podřadnou ruskou rudu do míchačky, která ji mísila s vodou na hustou kaši. Vydržela takhle dřít pět let, potom dalších patnáct pracovala ve válcovně.

V roce 2012 přijala paní Helena v Praze na Vítkově Záslužný kříž ministra obrany ČR. 

Další příběhy Paměti národa čtěte ZDE >>>

Paměť národa v prostorách pod bývalým pomníkem Stalina v Praze chce otevřít výstavu ke 100. výročí republiky. Post Bellum vyhlašuje veřejnou celonárodní sbírku na webu www.nastalina.cz. Aby výstava mohla být otevřena, potřebuje vybrat 10 milionů korun. Pomozte i vy, a podpořte tak vznik výstavy ke 100. výročí republiky. 

720p 360p
Post Bellum pořádá sbírku na výstavu Paměť národa. • VIDEO: 


Autor: Aneta Pařízková
Diskuse ke článku
.
1080p 720p 360p
DesktopMobile