2°C
Od druhé poloviny třicátých let měl otec obavy ze vzrůstajícího nacismu a z protižidovských zákonů v nacistickém Německu. Proto začali rodiče pamětnice uvažovat o emigraci. Po mnichovské dohodě, kdy obsazením pohraničí Německem nebezpečí sílilo, měl jejich odchod konkrétní podobu a rodina měla sbalené kufry.
VIDEO: Exemplární trest pro zcela nevinnou obec Lidice. Nacisté ji vyvraždili, vypálili a srovnali se zemí.
Přesto však rodiče pamětnice s odchodem stále váhali, protože se báli nejisté budoucnosti a nechtěli opustit své příbuzné. V listopadu roku 1938 vypukla silná epidemie záškrtu. Otec pamětnice zachránil před smrtí několik dětí. Paní Eva se domnívá, že právě tehdy se otec definitivně rozhodl zůstat ve Vranovicích, kde ho lidé potřebovali.
V té době chodila paní Eva do první třídy obecné školy a hrozící nebezpečí nevnímala. Přestože byla pamětnice malé děvče, zůstaly jí v paměti vzpomínky na březen 1939, kdy vojska wehrmachtu obsadila území republiky. "Rádio hlásilo, že k nám právě vstupuje německá armáda, že jsme obsazení německou říší. Byla jsem malá a pamatuju si, jak rodiče zůstali úplně zdrceni, jako když je praští. Maminka mi říkala: Běž, Evičko, k tatínkovi, dej mu pusu, pohlaď ho. A já jsem nešla, nechtěla jsem. Tatínek řekl: Nech ji, běž s ní do školy, ať jí někdo neublíží. Jako že jsem Židovka," vypráví pamětnice. Ještě ten den poslala paní učitelka paní Evu ze školy domů. Její otec se totiž zastřelil v ordinaci. "Pamatuju si, že jsem z toho vůbec neměla rozum. Takové šestileté dítě to vnímá jako pohádku," dodává paní Eva.
Protože ji její otec nechal zapsat do židovské matriky, neměla paní Eva nárok na šatenky ani potravinové lístky. Jako Židovce jí také hrozil transport do koncentračního tábora. Od roku 1940 nesměla chodit do školy a nemohla se s nikým stýkat. V září roku 1941 pak musela mít na oblečení přišitou Davidovu hvězdu. "Pro mě to byla hrůza, já jsem se styděla, že se všechna děcka na mě budou dívat. Stejně jsem se s nikým nestýkala. Byla jsem jen v zahradě, ale potom už jsem vůbec nevyšla. Musela jsem tu hvězdu mít i v zahradě, protože maminka se bála, aby nás někdo neudal. To by nás odtáhli do koncentráku a byl by konec," vypráví paní Eva.
Tři roky a čtyři měsíce v úkrytu
Její matku vyhodili ze školy, a tak začala pracovat jako dělnice v obilném skladu, kde běžně tahala padesátikilogramové pytle. Do svého domu musela přijmout německé nájemníky a nakonec se musela před Vánocemi roku 1941 i se svou dcerou vystěhovat. Dům s veškerým vybavením zabavil nacistický prominent Zoch a nastěhoval se do něj se svou rodinou. Paní Eva se svou matkou pak našla azyl u poštmistra Kůrky ve Vranovicích. Matka paní Evy měla čím dál tím větší obavy o bezpečnost své dcery, a tak se rozhodla k odvážnému kroku. Na úřadech nahlásila ztrátu jejího rodného listu a s pomocí pár známých a úplatků se pokoušela získat nový, kde nebude uvedeno, že je paní Eva Židovka. V roce 1944 pro svou dceru získala nový rodný list bez záznamu o židovských předcích.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
