Dana Milatová: Musela na příkaz gestapa odřezat mrtvolu odbojáře, bylo jí pouhých 13 let

14. prosince 2017 | 06:00

Dana Milatová se v pouhých čtrnácti letech zapojila do odboje. Za druhé světové války pomáhala pašovat motáky zatčeného otce a později se stala důležitou spojkou První československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova na Zlínsku. Neustále při tom riskovala život. V roce 1950 pak na protest odevzdala legitimaci KSČ a stala se na několik dalších desetiletí nežádoucí osobou. 

Paní Dana Milatová, rodným příjmením Gajdošíková, se narodila v roce 1929. Její otec se během první světové války v pouhých čtrnácti letech vydal z domova za prací. Pracoval několik let jako zahradník v rakouském zámku. V roce 1923 se vrátil domů a o rok později se oženil s Ludmilou Bařicovou. Odstěhovali se do Želechovic nad Dřevnicí, kde si pronajali zahradnictví. Zde se paní Dana narodila. 

Její matka pracovala v Baťových závodech. Samotný Tomáš Baťa si ji oblíbil a přišel za jejím manželem s nabídkou, jestli se nechce stát správcem nově vznikajícího lesního hřbitova a městským zahradníkem ve Zlíně. Otec s nabídkou souhlasil, a tak se celá rodina přestěhovala.

Otec paní Dany měl na starost budování dvacetihektarového lesního hřbitova. Za války nechal v domě, márnici a přilehlých kůlnách lesního hřbitova vybudovat několik úkrytů. Schoval v nich trvanlivé potraviny a vojenský materiál. "Ve Zlíně byla naproti radnici firma Ludmila, kde se prodávaly zbraně. Jelikož tam otec nakupoval, tak se domluvil a něco tam ještě vzal. Potom se dost uložilo od brigádního generála Otakara Zahálky. Otec s ním spolupracoval. Oni byli tři nebo čtyři, kteří o sobě věděli. Ale jinak dělali, že se neznají. Když potom zavřeli generála Zahálku, tak on nepromluvil. Takže otec si byl jistý, že o těch zbraních nikdo neví. O těch jsme věděli jen my, já a bratr, protože jsme byli zvědaví," vypráví pamětnice, která v jedenácti letech pomáhala otci ukrývat zbraně. Byla totiž velice drobná a dokázala se dostat do úzkých prostor. 

Generál Zahálka byl roku 1942 popraven. Otec paní Dany se v této těžké chvíli choval statečně. Pomáhal převádět utečence mířící do zahraničních armád přes hranice na Slovensko. 

Gestapo na ně přišlo 

Na hřbitově pomáhalo otci několik dělníků. Tři z nich byli členové ilegální komunistické strany napojené na odbojovou činnost. Jeden ze členů začal spolupracovat s gestapem. Přestože se odbojářům podařilo ho odstranit, gestapo už získalo dostatek informací a začalo se zatýkáním. Jednoho dne se objevilo na hřbitově a odvezlo dva dělníky, třetímu se povedlo utéci, ale zřejmě se bál přejít hranice a raději se oběsil – už předtím říkal, že by jinak při mučení mohl všechno prozradit.

Gestapo opět přijelo. K márnici s sebou gestapáci vzali Danu a jejího staršího bratra a chtěli, aby tělo odřezali. "Bratr ho držel a já jsem řezala provaz. Takové věci člověk nezapomene do smrti," vzpomíná paní Dana, které v té době bylo pouhých třináct let. Gestapo otce podezřívalo, že věděl o ilegálních schůzkách komunistické strany, a tak si v únoru roku 1943 přišlo také pro něho.

Gestapo otce převezlo do věznice ve Zlíně. Zbylé členy rodiny propustili. Po několika dnech propašoval z vězení ven ve švu špinavého prádla vzkaz pro svou rodinu, aby připravili balíčky, které projdou mřížemi, a zabalili do nich jídlo, psací potřeby a cigarety. Otec posílal z cely motáky, které zachránily spoustu lidských životů. Paní Dana s bratrem je po dobu pěti měsíců roznášela po celém okrese Zlín. V jednom z nich byla informace, že musí rodina okamžitě vyklidit jeden z úkrytů se zbraněmi na hřbitově. Paní Dana je pak s bratrem převezla v aktovce a pouzdře od houslí k lidem napojeným na odboj. 

Patnáctiletá spojka partyzánské brigády Jana Žižky

V červenci roku 1943 měl Danin otec soud v Uherském Hradišti. Nijak mu neprokázali odbojovou činnost, a tak dostal půl roku za hospodářský delikt, protože při zatčení měl u sebe dvacet pět kilogramů masa. Trest si měl odpykat ve věznici v Budyšíně, ale na radu rodinného lékaře nakonec nenastoupil. Předstíral onemocnění a těsně před rentgenovým vyšetřením spolkl tři kuličky chleba, které pak na snímku vypadaly jako vředy. Na léčení ho proto propustili z vězení, ale pravidelně se musel hlásit gestapu. 

V Beskydech a Javorníkách navázal spojení s různými partyzánskými skupinami. Jelikož se mohl díky práci pro pilu, kterou mezitím získal, volně pohybovat, fungoval jako spojka a skupinám zajišťoval zásobování. V listopadu 1944 se setkal se svým bratrem, který vedl skupinu 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. 

Později otec také navázal kontakt s rodinou a dodával jim informace. Rodina také partyzánům dodávala zprávy, potraviny, šaty, lékařský materiál a zbraně. Paní Dana v brigádě fungovala jako spojka.

Zatkli otce i matku

Otec také spolupracoval s odbojovou skupinou Michala Malíka z Valašského Meziříčí. Gestapo mělo opět dostatek informací a rozběhlo se rozsáhlé zatýkání. Zatčeni byli také strýc a teta paní Dany: Petr a Františka Gajdošíkovi. Popravili je v dubnu roku 1945. Společně s nimi tehdy těsně před koncem války v plynových komorách zahynuli všichni zatčení odbojáři organizace Michala Malíka.

Otec Dany Milatové přežil. Při převozu do Kounicových kolejí v Brně onemocněl zápalem plic a v cele ležel jako bez života. Když v dubnu 1945 transportovali vězně na popravu, lékař usoudil, že je mrtev, a když se probral, transport byl pryč. Nakonec ho odvezli do tábora v Mirošově, kde se dočkal konce války. Bratr po zatčení otce utekl k partyzánům a gestapo si přijelo také pro matku.

 „Ráno před šestou hodinou nám strašně bouchali na dveře. Vyskočila jsem z postele, a jak jsem se podívala z okna, tak dva metry od sebe stáli vojáci s puškami – kolem celého domu. Asi si mysleli, že jsou u nás partyzáni,“ vzpomíná Dana Milatová. Její matka na sebe rychle hodila kabát, pod který schovala pušku připravenou ve skříni pro partyzány, tu se jí při zatýkání podařilo hodit do septiku. Matka prošla drastickými výslechy, při nichž stále tvrdila, že o svém manželovi nic neví, a tak ji po třech týdnech propustili. Zanedlouho poté se Zlín dočkal osvobození.

Odevzdala na protest legitimaci KSČ

Rodina se po válce konečně sešla doma. Rodiče měli po věznění zdravotní problémy, bratrovi lékaři zjistili tuberkulózu, kvůli ní také brzy zemřel. Rodina se přestěhovala do Šenova, kde získali hospodářství. Vybudovali na něm malé zahradnictví. 

Dana Milatová ani její rodiče nesouhlasili s komunistickou ideologií a považovali ji za podobné zlo jako fašismus. Přesto se stala členkou komunistické strany. V roce 1950 ale legitimaci na protest odevzdala. Tímto činem se stala nepohodlnou osobou a dlouhá léta pak měla problémy sehnat slušné zaměstnání. Dnes žije v Novém Jičíně. 

Další příběhy Paměti národa čtěte ZDE >>>

Paměť národa v prostorách pod bývalým pomníkem Stalina v Praze chce otevřít výstavu ke 100. výročí republiky. Post Bellum vyhlašuje veřejnou celonárodní sbírku na webu www.nastalina.cz. Aby výstava mohla být otevřena, potřebuje vybrat 10 milionů korun. Pomozte i vy, a podpořte tak vznik výstavy ke 100. výročí republiky. 

720p 360p
Post Bellum pořádá sbírku na výstavu Paměť národa • VIDEO: 

Autor: Aneta Pařízková
1080p 720p 360p
DesktopMobile