2°C
Bavor Rodovský mladší z Hustiřan byl český šlechtic a alchymista. Pocházel ze starého rodu vladyků Rodovských z Hustiřan. Rodina to nebyla nijak bohatá a nemohla si dovolit poslat Bavora na univerzitu, takže se všechno musel naučit sám. Samostudiem zvládl například matematiku, astronomii, filozofii, ale hlavně alchymii, které doslova propadl.
Za věno své manželky Voršily koupil statek v Radostově, ten ale pro dluhy musel později prodat. Poté se odstěhoval do Prahy, kde se ovšem zadlužil také. V tu dobu od něj odešla jeho manželka i s jediným synem Janem. Po roce 1573 našel azyl u příznivců alchymie. Nejdříve u Viléma z Rožmberka, pak v Praze v dílně Rudolfa II. a později u Zbyňka Zajíce z Házmburka, jenž měl sídlo na zámku v Budyni nad Ohří.
Místo elixíru mládí slivovice
V 16. století se v českých zemích nosilo, aby zámožný šlechtic zaměstnával vedle umělců či architektů také astrology a alchymisty. Nebyla to záliba pouze císaře Rudolfa II., ale i řady nižších šlechticů. Alchymie tehdy stála na pomezí vědy a šarlatánství, vděčíme jí za řadu objevů, ale často se pouštěla i slepými uličkami.
Mnoho už se nehovoří o tom, že v oněch slepých uličkách mohly vznikat jako vedlejší produkty alchymistických pokusů i kuchařské recepty. Třeba při pokusu vyrobit kámen mudrců nebo elixír mládí. Scéna z filmu Císařův pekař a pekařův císař odehrávající se v alchymistické dílně, kde jen tak mimochodem vznikne slivovice, není zas tolik přitažená za vlasy.
Bavor Rodovský mladší z Hustiřan byl prvním ze tří alchymistů, které Zbyněk Zajíc na budyňský zámek pozval. Přestože byl Rodovský vnímán jako učenec evropského rozměru a vědě zasvětil celý svůj život i majetek, neupomíná na jeho působení v Budyni žádná vědecká práce, ale pouze kuchařka.
Kuchařka alchymistova
Sepsal tu knihu s názvem Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají. Není to zdaleka první tuzemské dílo, v němž by figurovala gastronomie, ale prvenství hájí mezi knihami, které lze považovat za kuchařské.
Kniha z roku 1591 je vcelku moderně rozdělena do tematických kapitol: 1. Polévky, kyselice, jíchy, šlaše 2. Masa 3. Ryby 4. Koury 5. Kaše, varmuže, mazy 6. Spánevní, pečité, zelenina, houby 7. Rady. Pokud vám význam některých slov zůstává utajen, není to vaše chyba. Je to kniha věru velmi stará – pod výrazem „spánevní“ se skrývají pokrmy připravené na pánvi, „koury“ označují drůbež atd.
Postupy zachycené Rodovským jsou v duchu tehdejší letory velmi vágní, a i když se probijeme přes významy dávno zapomenutých slov, nejspíš bychom toho mnoho neuvařili. Tak třeba: „Slepice v bílé jíše: Zastav koury, vlož na ně petružele, muškát celý, zázvor celý, pepř celý, skořici celou, květ celý. V tom koření nedaj dlouho vříti. Potom, když je dáš na mísu, pospi zázvorem tlučeným. Potom muožeš jísti.“
Přesto tu lze najít spoustu zajímavých momentů. Bohatě, a přitom jednoduše se využívalo koření: kromě standardních bylin třeba zázvor, galgán, koriandr, skořice. Velmi často se prolínaly sladké a slané chutě.
K častým a zjevně oblíbeným pokrmům patřily kaše, sladké i slané, připravené z nejrůznějších základů. Naši předci jedli mnohem více ryb než my a už tehdy připravovali dnes tak populární rostlinná mléka. Zkrátka před více než čtyřmi sty lety to u nás rozhodně nebylo tak zlé. V řadě ohledů mnohem lepší než dnes.
Více zajímavostí o jídle a pití najdete ZDE na webu Reflex.cz
