4°C
Byla to jen jedna z mnoha banálních hádek, které jsou u nás v posledních letech na denním pořádku. Jenže tentokrát řekl manžel něco, co mi vyrazilo dech. „Pochop konečně, že jsem s tebou jen kvůli dětem! To ti to proboha už dávno nedošlo? Copak takhle se dá normálně žít?“
Pochopitelně mě ihned napadlo, že má nějakou známost, a tvrdě jsem na něj udeřila. Tvrdil mi sice, že jediný důvod k rozchodu jsem já, ale příliš mu nevěřím. Navíc mě strašně urazil, já že jsem jediný důvod? Jako by sám byl dokonalý!
S mužem jsem jeho nehorázný výrok probírala už mnohokrát, některé věci se zkrátka neříkají! Chtěla jsem mu dát šanci, aby se omluvil a hloupost, kterou řekl, nějak ospravedlnil, ale on trvá na svém. Prý kdybychom neměli děti, už by si sbalil kufry a šel klidně na ubytovnu, už dávno ke mně nic necítí a neustálé hádky mu lezou krkem.
Také mi řekl, že ví, že bych ho o děti připravila. A má pravdu! Můj otec je právník a já bych použila všechny způsoby, jak získat děti do své péče! Co by si počaly ve střídavé péči, když je jejich otec celý den v práci nebo se jen povaluje doma u televize? Kdo by je odpoledne vyzvedával ze školky, rozvážel na kroužky a věnoval se jim, aby se všestranně rozvíjely?
Ano, manžel slušně vydělává, ale i já mám vysokoškolské vzdělání i slušnou praxi a vydělávat bych mohla srovnatelně, ale momentálně prostě kompletně pečuji o malé děti a domácnost. Manžel mě strašně zklamal, lze vůbec v takovém vztahu pokračovat?
Nějakou dobu jsem byla rozhodnutá, že odejdu, ale o všem jsem si promluvila s otcem, který mi naznačil, ať to nedělám, rozvod a dělení majetku přece jen není žádná legrace a děti potřebují oba rodiče a stabilní domov. A když prý manžel vyloženě „neblbne“ – nehoní ženské, finančně se o rodinu stará a má rád děti – tak prý vlastně žijeme lépe než většina průměrných rodin.
No, nejsem si úplně jistá. A navíc jsem zjistila, a nebylo to úplně příjemné zjištění, že mám svého muže stále ráda! Vlastně mi to začalo docházet až potom, co mi řekl, že je se mnou jen kvůli dětem. Nicméně přiznat mu to nehodlám, ponižovat se opravdu nebudu!
Otázkou je, jak dlouho takový plytký život vydržíme, své děti miluji, dýchala bych za ně a jsem pro ně ochotná hodně obětovat, ale nejsem si jistá, zda by k této oběti měla patřit i má nejlepší léta, která strávím s mužem, který mnou takto pohrdá. A to mě manžel tolik miloval a tolik o mě bojoval s mým bývalým přítelem. Asi jsem udělala chybu a dala přednost tomu nepravému.
Včera muž z práce dorazil až v devět hodin. Děti už spaly, a tak jsem využila vzácné chvíle k tomu, abychom ještě jednou probrali naši budoucnost. „Nerozumím ti, co chceš stále dokola slyšet? Žádné novinky pro tebe nemám. Jsem s tebou už jen kvůli dětem, nemiluji tě a vlastně ani nechápu, jak jsem tě mohl někdy milovat,“ vybuchl naprosto zničehonic můj manžel, když jsem se ho slušně zeptala, jak si tedy představuje naši budoucnost.
Takto se chová odpovědný dospělý člověk? Je mi strašně, není mi ani 35 let a cítím se na dvakrát tolik! Kdybych měla podporu rodiny, tak okamžitě odejdu, jenže jsem na manželovi závislá, rodině a dětem jsem obětovala a obětuji už několikátý produktivní rok svého života – a bohužel zjišťuji, že to nikdo neoceňuje.
Čtenářka Šárka (33), foto: ilustrační
