Před lety jsem se s manželkou Janou nastěhoval do nového bytu v Praze a po pár týdnech jsme se seznámili se sympatickými sousedy z vedlejšího vchodu. Martin a Ludmila byli zhruba v našem věku a z nás se poměrně rychle stala nerozlučná čtyřka. Pravidelně jsme se navštěvovali a naše společné večírky byly legendární.
Se sousedkou v posteli
Těžko říct, kdo s kým začal flirtovat nad rámec běžného laškování, každopádně asi po dvou letech jsem se já začal tajně stýkat s Ludmilou. Stali se z nás tajní milenci, ale nešlo jen o sex. Oba jsme se do sebe zamilovali. Ano, chápu, že se to nedělá, ale nějak jsme si nemohli pomoct. Ani ve snu by nás nenapadlo, že něco podobného prožívají i má žena a muž mé milenky. Celé to prasklo ve chvíli, kdy nás Martin načapal, jak se líbáme. Strašně se naštval, začal řvát a okamžitě jsme se všichni čtyři sešli, abychom situaci vyřešili. Po druhé lahvi vína bylo jasno. Martin miluje mou ženu Janu a já jeho Ludmilu.
Velký třesk
Neříkám, že to bylo nějak romantické, ale my si manželky vyměnili nejen v posteli, ale i v bytě. Všechny nás to zasáhlo, ale nedalo se nic dělat. Nejhůř to nesla má žena, která byla sice do Martina blázen, ale rozpad našeho manželství byl pro ni rána. To, že jsme se přestali stýkat a jednou provždy bylo po společných mejdanech, vám asi říkat nemusím. I když všechno proběhlo relativně hladce, nějaké křivdy v nás zůstaly.
Zpátky na stromy
Ale tohle ještě nebyl definitivní konec našeho šíleného případu. Výměna vydržela zhruba rok, když mi začalo docházet, jak moc mi chybí má manželka (i když jsme spolu nežili, rozvedení jsme nebyli).
Asi jsem vystřízlivěl nebo co, ale začal jsem nenápadně o Janu usilovat. Tloukl jsem se do hlavy, že jsem přišel o tak úžasnou ženu, a půl roku jsem po ní nejen toužil, ale i jsem ji sváděl a bojoval o ni snad ještě víc, než když jsme se viděli poprvé. Po dvou letech od „velkého třesku“, jak jsme tomu říkali, jsem byl já zpátky s Janou a Martin zase s Ludmilou. Krátce poté jsme se odstěhovali. Byla to podmínka mé ženy, jinak by se prý nevrátila. Můžete mě odsoudit, jak chcete, ale někdy je život prostě bláznivější, než byste doufali.
Jaroslav, foto: ilustrační