Pondělí 4. listopadu 2024
Svátek slaví Karel, zítra Miriam
Polojasno 9°C

Čtenářka Pavla: Chodila jsem se zajíčkem, ale kvůli výčitkám jsem ho opustila

31. srpna 2016 | 06:00

Znala jsem ho letmo ze sportovních závodů. Vždy jsme se jen pozdravili. Než mi od něj jednou přišla esemeska, která mě zahřála u srdce.

Petr byl fešák. Vysoký, štíhlý, s čokoládovýma očima. Později jsem zjistila, že je i chytrý. Což mě u chlapů bavilo vždycky nejvíc. Registrovala jsem ho mezi mnoha sportovci, se kterými jsem se na závodech na kole setkávala, jen jako jednoho z mnoha. Víc jsem si ho všimla až ve chvíli, kdy se mi na displeji mobilu objevila zpráva: "Líbíš se mi, nešla bys na kafe?" Uf, takhle přímo už se mi něco takového dlouho nestalo.

Ani náhodou!

Nešla, odepsala jsem mu. Byla jsem sedm let zadaná, a i když jsme měli za sebou právě krizi, nezvažovala jsem partnera opustit. Navíc Petrovi bylo o osm let míň než mně! To nepřipadá v úvahu. Vždycky jsem chodila se staršími chlapy. Právě kvůli tomu, že byli chytří a zkušení, vzdělaní… Co bych asi dělala s ním?

Já tě stejně dostanu

A tak mi Petr začal psát e-maily. Z nich jsem po čase pochopila, že má přehled, znalosti a zralost víc než kdejaký můj vrstevník. Předesílám, že mně tehdy bylo 33 a jemu 25. Nechtělo se mi si s ním začínat, ale nakonec spíše se zvědavosti jsem na to kafe šla. A pak ještě do cukrárny, na jahody na lavičce v parku, "na koupák" i letní kino…

Dlouho jsem váhala do takového vztahu jít. Jenže to bylo tak silné, neuvěřitelné a téměř pohádkové... A já cítila, že některé věci můžu zažít jen jednou. A byla by chyba je prošvihnout. Proto ač jsem už dlouho chtěla děti, s partnerem jsem se rozešla a tady začala vztah od nuly. Začali jsme spolu bydlet.

Sama sobě problémem

Přiznávám, že jsem dlouho řešila okolí. Jako bych se trochu styděla, že jsem podlehla mladému klukovi. Ani jsem nevěřila v budoucnost, ale říkala jsem si, že každý den s ním je skvělý. Bylo to tak intenzivní, až jsem nevěřila, že právě já to mohu zažívat. Věkový rozdíl vůbec nebyl znát.

Dali jsme to

Nakonec jsme spolu prožili a užili si úžasných sedm let. Na jejich konci jsem to byla já, kdo vztah vzdal. Nemohla jsem žít s pocitem, že jsem mu sebrala možnost svobody a poznání jiných žen. Vždyť se mnou byl ve vážném vztahu ve věku, kdy ostatní "lítají za holkama", po světě s prázdnou kapsou... Já už chtěla být usazená, mít určité jistoty. A tak jsem jednou s těžkým srdcem odešla. Zmizela. Nechala jsem ho s bolestí, která – jak jsem věděla – přebolí.

Čtenářka Pavla, fotografie ilustrační

Autor: bla