S Jakubem jsem se seznámila na jedné narozeninové oslavě našeho společného kamaráda. Bylo mi šestadvacet, jemu o dva roky víc. Začali jsme spolu chodit a za rok bylo jasno: chceme se vzít a chceme spolu mít děti. Měli jsme toho hodně společného a mezi tím i jednu věc, na které mi záleželo hodně: oba jsme měli hezký vztah se svou rodinou. Jakubovy i mé rodiče jsme často a pravidelně navštěvovali a oba nás to těšilo. Měla jsem pocit, že s Jakubovou mámou si rozumím, a nevypadalo to, že by měla zájem nám nějak extrémně zasahovat do života. Jak jsem posléze zjistila, toto spolehlivě obstará Jakubova sestra Magdaléna. O dva roky mladší než on, takže stejně stará jako já.

Svatba podle švagrové

Začalo to tím, že se rozhodla pomoct nám s organizací svatby. Naše rodiny jsou z různých měst, takže jsem její pomoc uvítala. Dopadlo to ovšem tak, že Magda rozhodovala naprosto o všem: o barvě prostírání, o svatebním menu, o tom, jakého objednat fotografa. Pochopitelně oblékala ženicha, vybírala svatební kytici, a ještě mi doporučovala, abych si vybrala jiné šaty. Už tehdy mi to lezlo na nervy a také jsem to Jakubovi řekla. Namítl, že si jejího názoru cení, že na její vkus dá, a tím celý problém shodil ze stolu.

"Třeba ji prostě baví organizovat svatby," říkala jsem si, když si brala Dominika a se stejnou vervou organizovala tu svou. Já měla navíc v té době jiné starosti: zjistila jsem, že jsem těhotná, a na svět přišel náš syn. A zanedlouho po něm i jeho sestřenice – Magdina dcera. Od té doby se stala expertkou na mateřství. Na rodinných setkáních nás doslova bombardovala radami a doporučeními. Nosila třeba děti v nosítku a neustále se mě ptala, proč vozím dítě v kočáru nebo proč ho nosím jen tak na rukou. Měla jsem pocit, že každému vyhovuje něco jiného, a to jsem jí taky řekla. Myslela jsem, že to tím skončí. K mému údivu ale manžel po čase koupil nosítko a chtěl, abych v něm syna nosila.

Magda ví vše

A takhle to jde pomalu dál a se vším. Když je dítě nemocné a řešíme, co mu dát třeba na kašel, Jakub to pro jistotu probere ještě s Magdou. A běda, když ona přijde s něčím jiným. Pak nastanou hádka a boj o to, jak budeme postupovat. Někdy ho udolám argumenty, jindy nemám šanci. A přijde mi, že těch druhých situací nastává čím dál tím více. Magda už nám doporučuje, kam jezdit na dovolenou. Kde nakupovat oblečení, že už je čas na výměnu auta, a tak dále. Když se nám narodil druhý syn, myslela jsem si, že se trochu stáhne. Ona totiž prohlašuje, že bude mít jen jedno dítě. Že jí to třeba dojde a přestane nám mluvit do života. Ale nepřestala. Vlastně se to ještě zhoršilo, protože její dítě šlo do školky a ona se do práce nevrátila. Občas pomůže svému manželovi s účetnictvím, ale jinak je doma. On nechce, aby šla do práce, chce, aby se starala o něj, dceru a dům. Magda to zvládá a jako vedlejšák se ještě víc začala starat i o nás.

Několikrát jsem o tom s Jakubem mluvila. Mám taky sestru a taky stojím o její názor. Ale u Jakuba je to tak, že co řekne jeho dokonalá sestra, to je svaté. Opáčí mi, že problém zveličuji, že to vidím špatně, že já taky řeším věci se sestrou – a proč se proboha snažím rozeštvat jeho rodinu. Většinou ty naše debaty dopadnou tak, že se strašně pohádáme. Já si pak připadám opravdu jako megera, která ho štve proti vlastní rodině, a je mi to líto. Několikrát jsem se snažila říct i Magdě, že si to zorganizujeme sami. Zatvářila se vždycky strašně smutně, že ona to myslela dobře a chtěla jen pomoct, takže jsem si pak další dva měsíce připadala jako úplný asociál.

Občas se to snažím zlehčit a ptám se Jakuba, jestli mu Magda schvaluje i to, jak často se doma milujeme. Ale ono je to vážnější. Nechci vypadat jako škrt, ale bojím se toho, že až Jakubovi rodiče zemřou, Magda dostane všechno, protože to tak rozhodne. A Jakub se nebude bránit. Mám svého manžela ráda a nechci se s ním hádat. Ale opravdu nevím, jak z toho ven.