Byla jsem vdaná patnáct let. Manžel mi dělal pomyšlení, já byla doma s dětmi, mohla jsem být šťastná, ale nebyla!

Každý den byl stejný, nekonečný stereotyp mě ubíjel. Najednou mi začal chybět život a vášeň. Zatoužila jsem ještě jednou zažít to spalující napětí, které dokáže vyprovokovat flirt. A touha to byla sžíravá! Ten pocit mě úplně ovládl.

Po letech na tahu

Přemluvila jsem kamarádku, že vyrazíme někam ven. Na tancovačku. A tam mi padl do oka. Spiklenecky se na mě zaculil a já věděla, že jsem ztracená. Celý večer jsem ho letmo pozorovala. A když ke mně pak přišel, nemohla jsem se vzrušením ani nadechnout. Dostavila se vášeň. Spalující… Oddala jsem se mu ještě tentýž večer. A úplně ztratila hlavu.

Pitomě zamilovaná

V žilách se mi rozpumpovala opojná euforie. Najednou jsem pustila z hlavy všechno, chtěla jsem jen jeho. Nekontrolovala jsem se a dělala jeden přehmat za druhým. Až na můj románek manžel přišel. Nejdřív brečel, přemlouval mě, potom zuřil. A mně najednou připadal odporný. Chtěla jsem jen Jardu.

Čtenářka Michaela: Vyspala jsem se s nevlastním synem

Kdybych měla práci, nejspíš bych se okamžitě rozváděla, tak jsem byla pitomá. Nedostatek financí mě ale udržel doma, přece jen jsem nechtěla vystavit děti existenční nejistotě. Naštěstí! Růžové brýle mi totiž začaly pomalu klouzat z nosu dolů. Proč?

Po několika měsících jsem zjistila, že Jarda zas taková výhra není. Dozvěděla jsem se, že má dluhy, na krku několik zpronevěr, dokonce seděl v kriminále. A ještě dost pije. Pomalu jsem se proto od něho začala odpoutávat.

Nečekané prozření

Když jsem se vrátila nohama zpátky na zem a znovu se začala soustředit na
vlastní rodinu, zjistila jsem, že se manžel chová jinak. Pořád se culí, s telefonem odchází na záchod. Můj šestý smysl spustil alarm. Když šel jednou pro něco do sklepa, honem jsem mu projela mobil. A rázem byla v panice. Měl milenku!

Čtenářka Lenka: Otce jsem našla v pětačtyřiceti a dnes toho lituji

V tu chvíli jsem se probrala definitivně. Najednou mě ovládla šílená hrůza, že mě manžel opustí. Kdo by mě a děti živil? Kde bychom bydleli? Co bych si počala? Práci jsem totiž nemohla najít. Šla jsem tedy pod vlastní hrdost a udělala milence výstup. Psala jsem jí, volala, aby ho nechala být. Holt zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Ale zřejmě jsem byla tak nechutná, že jsem ji nakonec odradila.

Nemiluju tě, ale zůstanu!

A co manžel? Řekl mi, že už mě nemá rád, že zůstane jen kvůli dětem. A já se začala smýkat, abych si vylepšila skóre, napravila, co se dá... Od naší aféry už uběhly tři roky a nakonec se mezi námi všechno srovnalo. Dnes jsme spolu opět šťastní.

Co mi nevěra přinesla? Uvědomění, že můj muž je ten nejlepší a že chvilková vášeň za ztrátu životního partnera rozhodně nestojí. Nevěra nás bolela oba, ale mně definitivně srovnala životní priority!