2°C
Seznámili jsme se v restauraci, kde jsem dělala servírku. "Slečno, kdybych vám snesl modré z nebe, šla byste se mnou na večeři?" mile se usmíval a já začala být na to modré z nebe zvědavá. Začali jsme spolu chodit. Jarda se nastěhoval ke mně do garsonky a bylo to fajn. Zamilovala jsem se do něj. Byl to věčně veselý chlapík, který nedokázal brát nic vážně.
"Dneska mi něco cvrnklo do nosu," řekl asi po měsíci společného bydlení a z kapsy vytáhl krásný zlatý prstýnek s malým diamantem. Prý po mamince. "Vezmi si ho a pořádně ho schovej," dodal s tím, že je drahý a já bych ho mohla lehce ztratit. Byla jsem jako omámená, takový dárek mi ještě žádný mužský nikdy nedal!
"Asi tě má opravdu rád a záleží mu na tobě," usuzovaly kamarádky a já byla pyšná jako princezna. Škoda jen, že Jarda nechtěl, abych ho nosila, copak jsem malá, abych ho ztratila?
Občas jsem si ho přece jen navlékla na prst. Když jsem přišla z práce domů, zase jsem ho zavřela zpátky do šuplíku a Jarda si ničeho nevšiml.
Zlato nad lásku
Byli jsme jako dvě hrdličky a Jarda se překonával. Po pár týdnech jsem dostala zlatou soupravu náušnic a náhrdelníku, potom masivní náramek, následoval tlustý řetěz – a tak to šlo skoro každý týden. "Prosím tě, kde na to bereš? To muselo stát majlant," ptala jsem se a odpověď, že teď mají v autobazaru, kde pracuje, dobré kšefty, mi úplně stačila.
Divné bylo jen to, že mi Jarda stále kladl na srdce, abych šperky nikam nenosila. Občas jsem ho neposlechla a tajně si vyšla ověšená jako manželka arabského šejka, ale do práce jsem tak chodit nemohla, a tak většinou zůstalo jen u mého oblíbeného prstýnku. Pak přišel den, kdy se mi málem zhroutil život.
Všechno prasklo
Kradený prsten poznal na Šárčině ruce host v restauraci.
Autor: Shutterstock.com
"Slečno, ukažte, co to máte na ruce," chytil mě jeden ze zákazníků pevně za zápěstí, když jsem před něj stavěla talíř s gulášem a pivo. "Kde jste ten prsten vzala?" obořil se na mě a začal mi ho neurvale stahovat z prstu. Vyškubla jsem se mu, ale on už vytáčel číslo policie. "Zůstaňte tady, tohle se musí objasnit," křičel na mě a já byla v šoku.
Co se to děje? Jsem slušný člověk, a teď tu na mě někdo volá policajty. "Dostala jsem ho jako dárek, co si to dovolujete!" bránila jsem se, ale zároveň mi začal docházet původ Jardových okázalých darů.
Jsem taky kriminálník?
Policie přijela do deseti minut. Můj prsten pocházel z vloupačky do bytu onoho pána s gulášem a já byla hlavní podezřelá. Odvezli mě na výslech. Klepaly se mi ruce, po zádech stékaly pramínky studeného potu a mozek vypovídal službu. Vůbec jsem se nezmohla na žádné kličkování a všechno popravdě vyklopila. Pak se jelo ke mně pro ostatní cennosti – bohužel se ukázalo, že všechny pocházejí z organizovaných vloupaček do bytů po celé republice.
"To vám dárky od přítele nepřišly ani trochu podezřelé?" ptali se mě vyšetřovatelé a já jen plačíc kroutila hlavou. Na policii si mě nechali do rána a mezitím sebrali Jardu. Když mě propouštěli, musela jsem podepsat, že zůstanu ve městě a budu kdykoli k dispozici k vyšetřování. V noci jsem koukala do stropu a přemýšlela nad svým osudem.
Koho jsem si to našla? Kriminálníka? A ještě na mě hodí své krádeže a já půjdu sedět. Chvíli jsem se litovala, pak zase zuřila a proklínala všechny svaté a další týdny žila jako ve zlém snu. Jednou si pro mě policie přijela do práce, jindy domů a já měla z ostudy kabát.
Krutá pravda
Nakonec se Jarda přiznal. Vedle toho vyšlo najevo, že jsem nebyla jediná hlupačka, u které si pod rouškou darů z lásky svůj lup schovával. Sešly jsme se u soudu jako svědci tři! Kromě nás zde byli i majitelé všech zabavených šperků včetně pána, který mi kvůli prstenu kroutil ruku. Teď už mi jeho reakce divná nepřišla.
Jarda byl šéf vykradačské bandy recidivistů, a když stál se svými kumpány u lavice obviněných, ani se na mě nepodíval. Jen jednou. Dostal pět let natvrdo. Když ho odváděli, řekl mi: "Počkej, to ti neprojde. Všechno se stalo jen kvůli tobě. Máš se na co těšit."
A tak skončila má velká láska, o které jsem byla přesvědčená, že je pravá a nadosmrti. Teď jen doufám, že se Jarda za ty roky v kriminále uklidní a nepřijde se mi pomstít.
