Pátek 11. října 2024
Svátek slaví Andrej, zítra Marcel
Oblačno, déšť 17°C

Příběh čtenářky Alice: Rande s "panem Božským" dopadlo děsivě, znásilnil mě

Krasavec s dokonalou fasádou zkrátka může být pěkný parchant.
12. července 2015 | 06:00

Naše babičky říkaly, že není všechno zlato, co se třpytí. A toto rčení by se dalo napasovat i na tento případ. Krasavec s dokonalou fasádou zkrátka může být pěkný parchant. Když nám zkříží cestu, může to někdy bolet...

Kontaktoval mě na jedné sociální síti. Když jsem uviděla jeho profilovou fotku, málem jsem umřela. Byl dokonalý. Značkově oblečený, evidentně dost při penězích. Jediné, co mě překvapilo, bylo, že mu je pětatřicet. Já byla totiž proti němu tele. Bylo mi jen devatenáct, v podstatě mi ještě dojížděla puberta, byla jsem naivní až hrůza a zároveň si myslela, že se mi nemůže nic stát. Taky proto jsem Lubošovi (jak se údajně jmenoval) naletěla.

Začalo to dárky

Dlouho jsme spolu chatovali a já na sebe vykecala prakticky všechno. Včetně své adresy. Najednou mi začaly chodit nádherné dárky. Tu luxusní kabelka, potom zase parfém... Byla jsem jako v říši snů. Naprosto okouzlená. V tu chvíli jsem si myslela, bůhví jaká nejsem klikařka. A když mi navrhl, že by mě vzal na projížďku svým drahým autem, nadšeně jsem souhlasila.

Jízda začíná

Přijel pro mě v luxusním bavoráku. Když jsem ho viděla v reálu, spadla mi čelist. "Pan Božský", blesklo mi hlavou. Všechno na něm ladilo, s přehledem by mohl konkurovat hollywoodským krasavcům. Pozdravili jsme se a já se uvelebila v komfortním sedadle. "Kam pojedeme?" zeptala jsem se tenkrát nadšeně. Kdybych to jen tušila...


Zatracený hotel

Jen se uculil a řekl, že uvidím. Asi po půlhodině jsme zastavili u malého hotýlku. A ve mně hrklo. Byla jsem připravená na to, že spolu někam zajdeme, pokecáme, dáme si pusu. Ale rozhodně jsem neměla v plánu sex. Jenže on možná jo... A co s tím... Nakonec jsem v sobě potlačila pocity tísně a vyjela s ním výtahem do luxusního apartmá.

Překvapení za zavřenými dveřmi

Jen co za námi zaklaply dveře, pohlédl na mě chladnýma očima. "Svlékni se," rozkázal mi. Odmítla jsem. Dal mi facku, až jsem spadla na zem. Začala jsem brečet. On na mě zařval, co prý si o sobě myslím. Že drahé dárky mi voní, ale zadarmo rozhodně nejsou. Varoval mě, ať držím zobák, nehraju si na princeznu, nebo na to dojedu...

Jenom maso...

Rozklepala jsem se po celém těle, dostala jsem šílený strach. Jako robot jsem dělala, co po mně chtěl. Svlékla jsem se, on mě hodil na postel. Ruce mi pevně utáhl páskem za zády. Do detailů zacházet nechci, ale bylo to dlouhé a strašné. Hlavou mi jelo jen to, jestli to přežiju. V duchu jsem prosila Boha, myslela na rodiče a sestru... Po hodině ze mě konečně slezl. A znovu mi rozkázal, ať se seberu a vypadnu... Připadala jsem si jako šlapka. Ponížená, zneužitá. S brekem jsem z toho odporného místa zmizela.

Cesta ke kamarádce

Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Pak jsem zavolala nejlepší kamarádce. Okamžitě sedla do auta a odvezla mě k sobě. Nabízela mi, že mě vezme k lékaři, na policii. Ale já jsem nechtěla. Věděla jsem, že má ten gauner vliv. A že za peníze si koupíte všechno. Měla jsem z něho strach. Tak jsem to nenahlásila. Zůstala jsem u kamarádky přes noc, protože jsem se bála, že by máma okamžitě poznala, co se stalo. Odvážila jsem se až druhý den. Ale z hrůzného zážitku jsem se lehko neoklepala. Musela jsem vyhledat psychologa, protože se mi "pan Božský" vracel v děsivých nočních můrách. Upřímně: lepší žádného nepotkat než pak litovat.

Autor: duš