2°C
Zuzaně zůstaly dvě dcery a prázdné místo v posteli. Prošla si obdobím beznaděje i výčitek svědomí. Rozpad rodiny brala jako své selhání. Neuměla si představit, že ještě někdy potká spřízněnou duši. Dnes je dva roky bezhlavě zamilovaná a stala se úspěšnou překladatelkou čínských knih. V Číně ostatně její životní příběh začal…
Malý velký Číňan
„Do Číny jsem odjela ve dvaceti na roční stáž v rámci studia," začíná s vyprávěním Zuzana. Čchang-weje potkala na koleji. Na otázku, čím dostal mladou krásnou Češku, odpovídá s šibalským úsměvem: „No přece svým charizmatem! Byla to láska na první pohled.“ Začali spolu chodit a zanedlouho se už Čchang-wej stěhoval do Česka, kde začal obchodovat. Za rok už vybudoval zázemí jak pro sebe a Zuzanu, tak i pro děti, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Dcery Anna a Ema se staly tatínkovými miláčky – a možná někde tam začaly v rodině první neshody.
Oč byl Čchang-wej v obchodech úspěšnější, o to méně byl doma. „A když doma byl, hodně obě holky rozmazloval,“ říká Zuzana. „Malé děti jsou v Číně obecně hájené, ale já chtěla naše dcery vést k samostatnosti od útlého věku. I malé plácnutí dětí po zadku bral můj muž jako těžkou újmu. Navíc se u něj začaly projevovat majetnické sklony a výbušná povaha, nic mu nebylo po chuti a za všechno jsem mohla já. Ovládla ho drahá auta a přepychové věci, chtěl si užívat, jenže na mě tyhle hry nějak neplatily.“
Zuzana ale přiznává, že se jako rodina neměli vůbec špatně a že na svém muži jeho výkonnost a pracovitost v podstatě obdivovala. Po čase se na nějakou dobu přestěhovali do Pekingu. Zuzana se přihlásila na doktorandské studium, našla si českou au-pair a paní na úklid a vrhla se do studia. Po třech letech se vrátili zpátky do Čech, kde měla Zuzana nastoupit do zaměstnání. Se vztahem to šlo ale definitivně z kopce.
„Úplně jsme se odcizili, manžel sice úspěšně navázal na podnikání, ale často nebyl doma.“ A pokud se doma ukázal, hádek a střetů bylo víc než domácí pohody. Když jednou při dalším manželově výbuchu uslyšela z úst své šestileté dcerky slova „chudák máma“, odhodlala se Zuzana k odvážnému kroku: navrhla manželovi pauzu, během které si oba uvědomí, zda má cenu v manželství pokračovat, nebo ne.
S jeho odchodem přišla úleva
Čchang-wej souhlasil a vrátil se do Pekingu. „Hned po jeho odletu jsem si uvědomila jediné: že se mi ohromně ulevilo.“ Jenže Čchang-wej nechtěl o rozvodu, který mu Zuzana navrhovala, ani slyšet, své rodiny se nechtěl jen tak vzdát.
„Trvalo skoro pět let, než dal k rozvodu souhlas,“ vzpomíná Zuzana na nelehkou dobu. Velkou výhodou bylo to, že posílal pravidelně alimenty a že i přes všechno, co mu se Zuzanou nevyšlo, řešil především to, aby jeho dcery nestrádaly. Nenaplnil se ani děsivý scénář, že by dcery unášel – holky za ním jezdí do Číny na prázdniny a on za nimi k nám.
Na lásku se vyplatilo počkat…
To, že se musela postavit na vlastní nohy, ji posunulo k tomu, o čem snila už jako malá. Věnovat se profesionálně čínštině a překládat knihy. A dlouho na sebe nenechala čekat ani nová láska. „Se svým novým partnerem jsem se znala už dřív, věděli jsme o sobě, ale na lásku jsme si museli počkat.“ Zuzana říká, že je dnes nešťastnější ženou na světě.
Překládá knížky z čínštiny do češtiny, má „na triku“ už šest knih. Svou osobní zkušenost využila i v práci, to když překládala texty o osudech žen chycených v pasti rodinných vztahů. V nakladatelství Verzone založila edici moderní čínské literatury, její překlad románu Čtyři knihy byl letos nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Překladová kniha roku.
