5°C
Dceři bude na podzim 18, syn je o dva roky mladší. Rozvedla jsem se, když jim bylo sedm a pět let. Život bez otce pro ně nebyl vždycky snadný a já občas taky padala na ústa, ale měli jsme se, myslím, vždycky hezky. Ani děti si nestěžovaly, ačkoli jsem jim nemohla koupit zdaleka všechno, co měli a mají jejich vrstevníci. Nakonec jim to bylo spíš ku prospěchu, obě jsou samostatné a chodí na brigády, aby si něco přivydělaly a mohly si koupit třeba hezké oblečení.
Napsala jsem "život bez otce", ale nebylo to tak, že by se o ně nezajímal vůbec – brával si je zhruba jednou nebo dvakrát za měsíc na víkend k sobě, což milovaly, protože pro ně byl vzácný. Nebyla v tom ale žádná pravidelnost, protože toho hodně záleželo na tom, zda s ním zrovna bydlela nějaká žena, nebo ne. Vždycky měl po ruce nějakou milenku, což ostatně byl důvod, proč jsme se rozvedli.
Kromě víkendů se dětem celé týdny neozýval a ani mě se neptal, jak se mají a podobně. Takhle to běželo celé roky, většina výchovy i péče byla na mně, stejně jako veškeré zařizování kolem dětí včetně zajišťování péče během jejich nemocí. Ale nechci si na to stěžovat, stejně jako jim nechci dávat za vinu, že jsem si na rozdíl od bývalého manžela moc pozornosti od druhého pohlaví neužila, protože všechny nápadníky jsem kvůli dětem pustila k vodě. Nakonec i alimenty muž platil, vynechal jen výjimečně, což mi vadilo a většinou mi to v peněžence ten měsíc chybělo, ale byly to jen výjimky. Poslední roky se to nestávalo, asi kvůli tomu, že se mu finančně dařilo dost dobře.
Najednou přinesl dceři počítač
Když se vrátila, nesla si nový notebook, dárek, který bych jí rozhodně nemohla dát. A rozhodně ne jen tak.
Julie byla pochopitelně nadšená, z jejího otce se stal nejlepší tatínek na světě a já si připadala jak hlupák, dobrý akorát tak k zajišťování servisu v mamahotelu. Syn dostal o měsíc později zbytečně drahý mobil, se kterým je mezi spolužáky za hvězdu.
Pak je začal brát na drahé večeře a v létě jim slíbil cestu do Francie, na kterou se oba hodně těší. Moje chata na Šumavě půjčená od kamarádky tomu najednou nemůže konkurovat, ačkoli jsme tam roky jezdili rádi. Mezitím jim kupuje třeba oblečení.
Když jsem se bývalého muže ptala, proč to dělá a co tím sleduje, urazil se. Řekl mi, že snad můžu být ráda, že se o děti zajímá a že jim dopřeje věci, na které bych se nezmohla. To se mě dotklo, protože to je sice pravda, ale nemám na notebooky a telefony mimo jiné proto, že zajišťuju bydlení a každodenní provoz domácnosti.
A už trochu tuším, kam směřuje – nedávno syn přišel s tím, že by možná napůl mohl bydlet u táty, který mu to nabídl. Pokud vím, už delší dobu má přítelkyni, ale ta s ním bydlet nechce, sama má syna, a tak by mu to asi takhle vyhovovalo. Dcera zase otevřela otázku alimentů – je nadšená z představy, že jakmile jí bude 18, bude otec výživné posílat jí a ona si s ním bude moci dělat, co chce. Vůbec ji nenapadlo, že by z těch peněz měla přispívat na naši domácnost.
Začínám být pěkně vyděšená. Bojím se, že alimenty budou mít děti jako kapesné, takže finančně nevyjdu, a ještě větší strach mám z toho, že otec děti přetáhne na svou stranu, že s ním budou chtít bydlet a já zůstanu ve čtyřiceti sama.
Marika, Jihlava
