"Celé ty roky jsem byla přesvědčena o tom, že aby mě vrstevníci brali mezi sebe a já mohla dobře dělat gymnastiku, musím být hubená. Když se mi do ruky navíc dostal letáček roztleskávaček, nabyla jsem jistoty, že mě nepřijmou, pokud nebudu hezká. A hezká se pro mě vždy rovnalo štíhlá," vzpomíná na dětství čtyřiadvacetiletá Jeannette Suros z Pittstownu v New Jersey.

Diety začala držet, když jí bylo pouhých deset let. Z jídelníčku vyřadila veškerá tučná a smažená jídla, veškerý cukr a začala tajně pít kávu, která potlačuje chuť k jídlu.

V době dospívání vážila zarputilá gymnastka a roztleskávačka při výšce 158 centimetrů pouhých devětadvacet kilogramů. Spala denně jen šest hodin, ve čtyři ráno už vstávala, aby předtím, než půjde do školy, uběhla pět kilometrů. Snídani a oběd vynechávala, po škole pak šla na trénink gymnastiky nebo roztleskávaček, lhala rodičům, aby se vymluvila z večeře, po nocích cvičila.

I když mladý organismus vydrží hodně, takový nápor nakonec nezvládl. Když bylo Jeannette Suros šestnáct let, jednoho dne ve škole zkolabovala a byla převezena do nemocnice. Tam jí diagnostikovali mentální anorexii.

Po návratu zpět do školy se však projevilo, jak někteří teenageři umějí být zlí. Místo aby spolužačku podpořili, házeli po ní jídlo a pokřikovali na ni, že je tlustá. A J. Suros tak jen utvrdili v tom, že musí dál hubnout.

Anorektička vážila méně než 30 kilo! Přežívala už jen o vodě

V době, kdy rodiče dceru přesvědčili, aby dobrovolně podstoupila léčbu, bylo už téměř pozdě. V pouhých sedmnácti letech totiž dívka cestou na oddělení léčby poruch příjmu potravy utrpěla infarkt. Skončila tak na jednotce intenzivní péče.

Po zotavení však byla převezena tam, kam měla původně namířeno. Byla pod neustálým dozorem, aby se nesnažila cvičit, výživu dostávala infuzemi. Díky tomu pomalu přibrala celých patnáct kilogramů.

Ale to ještě nebyl konec. "Dokonce ani ten srdeční záchvat nepomohl, abych si uvědomila nebezpečí, které mi hrozilo," řekla J. Suros, která po návratu z nemocnice opět propadla sebedestruktivnímu stylu života.

Vše se změnilo až po roce, kdy se rozhodla dobrovolně podstoupit léčbu v centru pro poruchy příjmu potravy. Bála se totiž, jak špatným vzorem se stává. "Přivydělávala jsem si jako chůva. A ty děti mě měly stále na očích. Nechtěla jsem, aby se třeba začaly chovat jako já," svěřila se.

Teď J. Suros váží skoro padesát kilogramů, což je při její výšce optimální váha. Trvalo jí to ale téměř čtyři roky, než se na takové číslo dostala. Sama teď chce zvýšit povědomí lidí o téhle nemoci a pomáhat předcházet poruchám příjmu potravy, následným depresím a sebevraždám prostřednictvím projektu s názvem Be YOU.

"Dostanete se v životě mnohem dál, když budete mít rádi své tělo takové, jaké je," napsala na sociální síti. "Vaše hmotnost o vás nic nevypovídá, není vůbec důležitá. Tenhle vzkaz není jen pro lidi, kteří se potýkají s poruchou příjmu potravy. Tohle platí pro každého!"

Bikinový most? Šílené! Dívky fotí svá propadlá břicha!