5°C
Máme krásnou devítiletou dceru, šikovnou, veselou. Je to princezna, kterou by snad každý miloval. Bohužel, kromě jejího vlastního otce, který vždycky chtěl syna a nedokáže překousnout, že se mnou ho prostě mít nebude.
Otěhotněla jsem jen jednou v životě po skoro pěti letech snahy. Bylo mi devětadvacet, když jsem přivedla na svět dceru Kristýnku. Do poslední chvíle jsme netušili, jestli čekáme kluka, nebo holku, ačkoli jsme to chtěli vědět předem. Ještě na porodním sále mi muž napůl z legrace, napůl vážně řekl, že budu muset co nejdřív zase otěhotnět, protože on samozřejmě chce syna.
Měla jsem za sebou léčbu neplodnosti, náročné těhotenství a dost těžký porod, takže mě jeho slova zrovna nepotěšila, ale říkala jsem si, že ho tahle nálada přejde a že s dalším těhotenstvím se každopádně uvidí. Sama jsem taky chtěla více dětí než jedno.
Jenže tohle nikdy nevyjde. Nejde ani tak o to, že mi už za pár let bude čtyřicet. Ale ještě když byla dcera malinká, měla jsem velké zdravotní problémy, které skončily operací a verdiktem "už nikdy žádné dítě".
Dcery jsou na nic!
Tehdy byly Kristýnce necelé tři roky, když manžel i před ní začal říkat, že holky jsou na nic, nic nevydrží, pořád brečí, a ještě se jen fintí před zrcadlem.
Pak přišlo období, kdy se pokoušel z ní udělat kluka a bral ji třeba na ten fotbal nebo na nějaké závody motorek, jenže ona je taková typická jemná holčička a tohle ji prostě nebavilo.
Poslední roky je to ještě horší. Manžel přichází domů, někdy je dokonce trochu opilý, se slovy: "Tak co, vy dvě tady v kurníku?" A netají se tím, že ho touha po synovi ještě neopustila. Zhorší se to vždycky, když se někomu z jeho známých narodí syn nebo když nějaký jeho kamarád začne syna vodit na různé pánské akce.
To přitom není fér ani vůči mně, protože já mu rozhodně – snad s výjimkou mateřské dovolené – na krku nevisím. Vždycky jsem se slušně živila jako účetní, zatímco můj muž pracuje v truhlářské dílně a jeho příjmy jsou někdy hodně slušné, jindy zase slabší, podle toho, kolik je práce.
Karel má syny dva, já chci alespoň jednoho!
Jinak se máme dobře, kromě krizí prožíváme i spoustu hezkých chvil. Cestujeme, chodíme do divadla, klape nám to v sexu. Ale teď je to asi nejhorší, co kdy bylo. Manžel má o deset let mladšího bratra. Ten se loni oženil a letos na jaře se jim narodila dvojčata, kluci. Manžel úplně vyšiluje. Předhazuje mi, že jeho bratr má syny hned dva a jak je nespravedlivé, aby neměl aspoň jednoho. Dokonce mi řekl, že v minulosti by manžel mohl ženu neplodnou jako já prostě zapudit. A vyhrožuje mi, že on syna prostě mít bude, jen s někým jiným, než jsem já, protože on na to má síly dost. Jsem úplně bezradná, protože další děti prostě mít nemohu, a bojím se, že jeho touha po synovi je tak silná, že pokud narazí na nějakou ženu, která mu ho bude chtít dát, odejde od nás.
Katka z Kutnohorska
