Čtenářka Pavlína: Půl roku před svatbou jsem zjistila, že můj snoubenec je gay! | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Pavlína: Půl roku před svatbou jsem zjistila, že můj snoubenec je gay!

17. března 2015 | 06:00

Mít hodného, krásného, inteligentního muže, to musí být snem nejedné ženy! A v některých případech i každého muže... Vyprávět by o tom mohla Marcela (29), která zjistila půl roku před svatbou, že její nastávající žije dvojí život. Kromě ní chodil ještě s mužem. 

S Radkem jsme se potkali před šesti lety. Já jsem byla po poměrně komplikovaném rozchodu. Byla jsem psychicky dost na dně, nevěřila na lásku a naprosto rezignovala na všechny muže. Řekla jsem si, že si prostě budu jenom užívat. Po pár měsících mne to začalo unavovat a uvnitř sebe jsem cítila zvláštní prázdno.

Na jedné akci jsem zase nejprve půl večera prohlašovala, jak jsem strašně nezávislá a že mi na ničem nezáleží. Když se překlenula půlnoc a měla jsem v sobě pár panáků, odhalila se opět má pravá tvář a já začala smutnit nad tím, že jsem sama. A v tu chvíli se ke mně přitočil Radek. Že mě už chvíli sleduje a že nejsem očividně moc v pohodě a jestli si nechci o něčem popovídat.

Rameno na vyplakání
Smutek z nevydařeného vztahu řešila Pavlina v baru.

V alkoholovém oparu jsem spatřila docela pohledného sympaťáka. Tak jsem se rozpovídala o všech těch křivdách, které se mi v životě zrovna děly. Nebylo to samozřejmě nic neobvyklého, co by netrápilo každou druhou ženu v mém věku. Ale propovídali jsme celou noc. Poskytl mi to rameno na vyplakání a já jsem měla pocit, že se mi poprvé od rozchodu ulevilo. 

Po společně strávené noci v baru mě šel doprovodit na metro a místo toho, aby se mi snažil dostat domů, po mně chtěl akorát telefonní číslo, že by mě ještě někdy rád viděl. S radostí jsem mu ho dala. Nepřikládala jsem tomu ale žádnou větší váhu. Když se ale hned ten den večer ozval a pozval mě na skleničku, nemohla jsem se ubránit blaženému úsměvu.

Místo společné noci telefonní číslo

Opět jsme si měli o čem povídat a skvěle si rozuměli. Začali jsme tedy spolu randit a všechno bylo super. Nikdy jsem na něm nepozorovala žádné divné stavy. Tedy občas ano. Když jsme byli třeba u kamarádů na chatě, vždycky tam blbnul s ostatními kluky a ze srandy se tam "pusinkovali". Všichni si z toho dělali hroznou legraci a my ostatní na ně koukali jako na blázny. Celkem oprávněně. 

Nikdy mne ani nějak nerozhodilo, když jsme se někde připili, že měl tendence sahat ostatním chlapům na zadek a tak podobně. Byl prostě "takovej hodně volnomyšlenkářskej bohém". A my dva dohromady tvořili nerozlučnou dvojku. Nejlepší kamarádi! To jsem si ve vztahu vždycky přála, abych v partnerovi měla i kámoše.

Zásnuby a konec milostného života
Pavlíně bude ještě chvíli trvat, než na svého snoubence zapomene.

Po dvou letech vztahu jsme usoudili, že jsme spolu dost dlouho na to, abychom platili dva nájmy, a tak jsme se k sobě přestěhovali. Zažívali jsme krásné období, neustále jsme se milovali a každou volnou minutu trávili spolu. Když mě po dvou letech společného bydlení požádal o ruku, neváhala jsem ani vteřinu. Neuvěřitelně jsme si spolu rozuměli, byli jsme schopni spolu propovídat celou noc. 

Pár týdnů poté, co jsme se spolu zasnoubili, ale tak nějak začal chladnout náš milostný život. Nepřikládala jsem tomu žádnou větší váhu. Říkala jsem si, že čtyři roky vztahu se prostě někde musí podepsat. Hlavně, že se máme rádi, rozumíme si a máme v sobě vzájemnou oporu. Jenže když už to bylo třeba dva měsíce, co jsme spolu nespali, začalo mi to připadat divné.

Má milenku? No a...

Navíc v tu chvíli začal Radek podezřele často mizet někam s telefonem a ve chvíli, kdy mu přišla zpráva, sápal se po něm jako dravec po své kořisti. Začala jsem ho podezírat, že má ještě bokem nějakou jinou ženskou. Takže by si chtěl ještě naposled před svatbou užít? No, je to možné... Víc jsem po tom v tu chvíli nepátrala a dál plánovala naši svatbu. 

Už jsme měli vymyšlené místo i datum, začali jsme dolaďovat poslední detaily a přemýšleli nad svatebním oznámením. Jenže já už z toho najednou neměla takovou radost jako před pár měsíci. Radek byl čím dál divnější, nechtěl se mnou o svatbě mluvit. A kdy jsme měli naposled sex? Raději nepočítat. 

Z racionální ženy totální hysterkou

Jednoho dne mi došla trpělivost a z celkem rozumné ženy se stala žárlivá hysterka, která musela v tu chvíli přijít absolutně o rozum. Když Radek usnul, vlezla jsem mu do telefonu a do přijatých zpráv. Co jsem objevila, mne naprosto šokovalo. Našla jsem spousty zpráv o tom, jak se navzájem milují a nedokážou bez sebe žít. A že už se na sebe těší. Jenže nepsal si to s nějakou ženskou, ale s NÍM! S Tomášem.

Věděla jsem, že do rána neusnu, tak jsem toho chudáka normálně tvrdě probudila a uhodila na něj, co to má znamenat. A po dlouhé době jsme měli zase rozhovor až do rána. Povídal mi, že vždycky trochu tušil, že něco není v pořádku. Ale že se mu vždycky líbily ženy, a když poznal mě, měl pocit, že našel svou spřízněnou duši. Že jsem strašně krásná, ale hlavně vnitřně. 

Něco není v pořádku

Pavlína si nejdřív myslela, že má Radek milenku. Poté zjistila, že je to milenec...

Jenže s postupem času, hlavně když jsme spolu začali bydlet, si uvědomil, že něco není v pořádku. Jen si nedokázal uvědomit co. Až do té doby, než potkal Tomáše, na kterého nemohl přestat myslet. Nejdřív si myslel, že je to jen pobláznění. Aby se v tom ujistil, tak mě požádal o ruku. No to jsem myslela, že ho v tu chvíli zastřelím! Takový byl sobec, že aby sám sobě nemusel přiznat, že je gay, raději mě požádal o ruku.

Představoval si, že to tím nějak vytěsní z hlavy, když bude myslet na svatbu se mnou a společnou další budoucnost. Jenže jak týdny plynuly, do Tomáše se zamiloval – a i on do něj. Jenže mně to nedokázal říct. Protože mě prý také miluje, jen trochu jinak. A nechtěl mi ublížit, takže si myslel, že se vezmeme, budeme spolu žít jako kamarádi a on mezitím bude udržovat svůj homosexuální vztah s Tomášem. 

Ze snoubenců kamarádi

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Absolutně jsem nemohla pochopit, jak se z toho racionálně uvažujícího člověka mohlo stát tohle poblázněné trdlo, které není schopno si utřídit myšlenky, a hlavně city. Když mi tohle všechno řekl, začala jsem ho nenávidět. Jak si mohl myslet, že to projde? Kdy mi jako hodlal říct, jak se věci mají? 

Údajně vůbec nevěděl, co má dělat. Zamotal se do toho a ztratil cestu ven. Ráno jsem mu zabalila věci, abych mu pomohla ukázat tu cestu. Beze slov odešel. Asi tři měsíce jsem o něm vůbec nic nevěděla, protože jsem nechtěla a snažila se to vytěsnit z hlavy. Začalo se mi po něm ale strašně moc stýskat. Uvědomila jsem si, že jsme si vlastně nic tak hrozného neudělali, a že kdyby nebyl gay, mohlo to mezi námi fungovat.

Trvalo mi to nějakou dobu, ale nakonec jsem se mu jednou ozvala, že zajdeme na kávu. Povídali jsme si a byli rádi, že jsme zase spolu. Dnes z nás jsou kamarádi, i když mě to pořád ještě bolí, když ho vidím. Myslím na ty krásné chvíle, které jsme zažili. Na druhou stranu vím, že spolu i další krásné chvíle zažít můžeme, i když jen už jako kamarádi. Jen to bude ještě chvíli trvat, než se s tím úplně srovnám.