Poslal manželce vánoční dárek 11 let před tím, než se seznámili | Pro ženy | Blesk.cz

Poslal manželce vánoční dárek 11 let před tím, než se seznámili

7. prosince 2014 | 06:00

V roce 2000 dostala malá filipínská holčička Joana k Vánocům krabici od bot plnou hraček. Ani ve snu by ji nenapadlo, že si sedmiletého Tylera z Idaha, který jí ho v rámci charitativního projektu Operation Christmas Child poslal, vezme o 14 let později za muže.

Nedávno přišli novomanželé Tyler a Joana Wolfovi do charitativní organizace Samaritan’s Purse, aby jí předali stovky krabic od bot s vánočními dárky pro filipínské děti, které si vyžádali jako svatební dary, a podělili se o svůj neuvěřitelný příběh.

Tyrel and Joana Wolfe

Dárek, který udělal někoho šťastným

Joana dostala dáreček v nedělní škole v Quezon City na předměstí filipínské Manily. V krabici byla také fotografie malého blonďatého chlapce v kovbojské košili, který drží v ruce laso, a jeho jméno i adresa. Chtěla mu proto napsat a poděkovat za dárek, který jí udělal obrovskou radost. Poslala mu proto dopis, který však – nikdo neví proč – adresátovi nikdy nepřišel.

Facebook pomohl

Joana však ještě o jedenáct let později cítila potřebu za dárek, který jí tehdy hodně pomohl a změnil její život, poděkovat. Jediné, co si však pamatovala, bylo chlapcovo jméno. Tyler Wolf. Jednoho dne ji napadlo zkusit ho vyhledat přes sociální síť Facebook. Na té však našla stovky mužů a chlapců tohoto jména z celých USA. Adresu si už nepamatovala, jen to, že byl chlapec ze státu Idaho. Podle toho také nakonec vybrala jednoho Tylera Wolfa, který jí chlapce z fotografie připomínal, a poslala mu žádost o přátelství.

Láska přes internet

Mladý muž z malého městečka Midvale v Idahu dostal žádost o přátelství od neznámé dívky z Filipín. Překvapivě ji přijal, a tak začalo jejich přátelství, které časem přerostlo v lásku. Psali si, nakonec posílali i dopisy a fotografie a navzdory patnáctihodinovému časovému posunu si dávali na Facebooku rande – někdy brzy ráno, jindy v noci. Postupně zjišťovali, že mají hodně společného – oba milují hudbu, hrají na hudební nástroje a touží po klidném životě na venkově. Ale pokud se měl jejich vztah posunout někam dál, museli se sejít osobně, což nebylo vůbec snadné.

Tyrel and Joana Wolfe

Tváří v tvář

V červnu 2013 se Tylerovi konečně podařilo našetřit na letenku a vydal se do Manily. Ještě nikdy necestoval sám, a ještě k tomu do Asie. “V okamžiku, když jsem ho spatřila poprvé tváří v tvář, cítila jsem obrovskou radost. Až jsem se rozplakala,” vzpomíná Joana. Tyler strávil na Filipínách 10 dnů. Ke konci pobytu sebral odvahu a požádal Joanina přísného otce, zda by s ní mohl chodit. Dostalo se mu požehnání. “Snažil jsem se s Joanou trávit každou minutu, která nám zbývala do odletu. Nevěděl jsem, co bude dál. Jasné bylo, že jakmile odletím hned, tak se zase neuvidíme,” vypráví Tyler. “Jediné, co jsem věděl, bylo, že Joana je ta pravá.”

Tyrel and Joana Wolfe

Vše pro lásku

Tyler se vrátil do Idaha pevně rozhodnutý se na Filipíny co nejdříve vrátit. Vzal si ještě noční brigádu na železnici, šetřil každý dolar, aby si mohl pořídit letenku a již v létě se vydat za svou milovanou dívkou. Tentokrát se jeho návštěva protáhla na jeden měsíc, během kterého v Tylerovi uzrálo přesvědčení, že si Joanu touží vzít za ženu. Naučil se trochu místní jazyk a požádal Joanina otce o její ruku. Zásnuby se konaly ještě na Filipínách, ale svatba již na rozlehlé farmě Tylerových rodičů v Idahu. 5. října se stali manželi.

Krabice od bot jako svatební dary

“S tím nápadem přišla vlastně moje matka,” vypráví Tyler o tom, jak přišli na velice netradiční svatební dar. “Byla to právě akce Operation Christmas Child, co nás svedlo dohromady, a proto jsme chtěli, aby se stala součástí naší svatební oslavy,” pokračuje s tím, že Joana byla nápadem nadšená. Příručku charitativní organizace Samaritan´s Purse, která akci každoročně organizuje, proto přidala ke každé svatební pozvánce s prosbou, aby hosté místo svatebních darů přinesli krabici s dárky nebo přispěli na akci finančně.

Tyrel and Joana Wolfe
A protože se krabic sešlo opravdu hodně, odvezli je včetně té jejich vlastní rovnou na centrálu této církevní organizace. “Pamatuji si, jak jsem byl jako malý kluk nadšený, že ty malé dárečky, které balím do krabice od bot, udělají nějakému jinému dítěti na druhé straně světa radost,” vzpomíná s tím, že v této tradici budou s manželkou pokračovat. “Kdo by to byl řekl, kolik radosti mi tahle krabice jednou přinese,” dodává.