Čtenářka Mirka: Dva roky jsme toužili po dítěti, když přišlo, opustil mě | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Mirka: Dva roky jsme toužili po dítěti, když přišlo, opustil mě

1. dubna 2014 | 06:00

„Patrik byl mojí láskou už na střední škole a myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Po maturitě jsme spolu začali plánovat nejen budoucnost, ale i rodinu, nakonec to ale všechno dopadlo úplně jinak,“ vypráví čtenářka Mirka svůj příběh o velké lásce i zklamání.

„S Patrikem jsme spolu začali chodit, když byl v posledním ročníku na střední škole a já o rok níž, byla to láska jako trám, která vydržela i po tom, co on ze školy odešel a začal pracovat. Hned po mojí maturitě jsme spolu začali bydlet a plánovat naši budoucnost, do které patřilo i dítě. Ihned jsem vysadila antikoncepci a těšila se, že co nejdříve otěhotním.“

Rozchod visí na vlásku a vy nic netušíte? Vnímejte varovné signály, které váš partner vysílá.
Dva roky snažení a pak konec

„Trvalo dva dlouhé roky, než se nám podařilo počít dítě. Když jsem konečně uviděla na těhotenském testu dvě magické čárky, myslela jsem, že štěstím vyskočím do stropu. Hned jsem to volala Patrikovi a i on byl štěstím bez sebe. Nadšení ze společného potomka mu ale nevydrželo příliš dlouho. Během pár týdnů začal být Patrik zasmušilý, roztržitý a čím více se mi zvětšovalo břicho, tím méně se mnou trávil času. Když nastal den, kdy se konečně mohl jít podívat na ultrazvuk a poprvé vidět našeho syna, oznámil mi, že musí zůstat v práci déle a nestihne to. Rozbrečela jsem se a vyčetla Patrikovi, že se o naše dítě dostatečně nezajímá. Jeho reakcí bylo jen mlčení a odchod do práce. Tehdy jsem si byla sice smutná, ale nepřikládala jsem tomu zase tak velký význam. Jenže večer na mě místo milovaného přítele čekal jen lístek „Nezlob se, nedám to!“.

ilustrační foto
Odešel a 5 let se neukázal

„Patrik se odstěhoval a v kusé konverzaci mi vysvětlil, že se ještě na dítě necítí, že si chce užívat, bavit se s kamarády a ne přebalovat mimino. Věřte, že tuhle informaci mi trvalo vstřebat několik týdnů a ještě když jsem pak za pár měsíců rodila, nevěřila jsem, že se to opravdu stalo a muž, který po dítěti dva roky toužil, mě opustil,“ vypráví Mirka příběh, který se stal před pěti lety. „Těch pět let od narození našeho syna jsem Patrika neviděla ani jednou, nezajímal se o dítě ani o mě, a přestože jsme měli mnoho společných přátel, neposlal po nich ani pozdrav. Prostě dělal jako bychom neexistovali a já se podle toho zařídila, nechtěla jsem po něm alimenty, nezapsala jsem ho ani do rodného listu syna a téma tatínek jsem doma považovala za tabu. Nebudu lhát, když řeknu, že Patrikovo rozhodnutí ovlivnilo život celé mé rodiny a okolí.

Musela jsem se odstěhovat zpátky k rodičům, kteří mi dávali najevo, jak špatně jsem si zařídila život, společní přátelé přede mnou klopili oči a bylo jim trapné, že se stýkají jak se mnou, tak s Patrikem, a ani s financemi jsem na tom nebyla nejslavněji. O to více mě před pár týdny překvapila částka na mém účtu, která se tam objevila. Patrik se po mnoha letech ozvala a místo, aby mi zatelefonoval, poslal mi na účet pár tisíc pro syna.“

Partner mě opustil v době těhotenství.
Konec je otevřený

„Jak se zdá, Patrik se po letech ocitl v situaci, kdy jeho kamarádi zakládají rodiny a jemu došlo, že i on má někde rodinu. Po penězích, které mi poslal, se zanedlouho objevil u našich dveří a toužil po tom, aby nás mohl vidět. Přiznávám, že jsem se nejdříve zdráhala, ale pak jsem svolila. Začali jsme chodit na hřiště, do ZOO, jezdit na výlety, Patrik u nás byl čím dál tím častěji a najednou začal i přespávat a vypadalo to, že se z nás pomalu ale jistě stává rodina. Jednoho večera dokonce poklekl a požádal mě o ruku. Ano, byla jsem šťastná jako blecha, ale někde vzadu v hlavě mi hlodala jiskřička podezření, že to není jen tak. A měla jsem pravdu…….Netrvalo to ani dva měsíce a Patrik začal opět přešlapovat. Dnes je náš vztah tak nějak otevřený, prsten jsem mu vrátila, nechci muže, který se neumí rozhodnout a který věčně nebude vědět, jestli je dost zralý na vztah. Syna Patrikovi půjčuji jeden víkend v měsíci a ve všední den, pokud mu to práce dovolí, s ním může být také, ale na rodinu si už hrát nechci. Možná, že jednou Patrik opravdu dospěje a bude vědět, co chce, teď od něj ale nic nečekám.“