2°C
Nikdy jsem neměla štěstí na muže, s prvním manželem, se kterým mám syna, jsem se rozvedla po deseti letech, druhého se kterým mám dceru, jsem prokoukla, když malé byly dva roky a s tím třetím jsem vydržela celkem šest let. Možná moje neschopnost zajistit dětem tu správnou rodinu, je příčinnou našeho prazvláštního vztahu.
Moje dcera Alice mi celý život dává jasně najevo, že jsem neschopná, ničemu nerozumím a kazím jí život. Když byla malá, křičela na mě, že syna mám raději než ji a já se jí snažila všemožně ukázat, že to tak není. Nikdy to nepochopila nebo spíš nechtěla chápat, moji přehnanou iniciativu vůči Alici pak těžce nesl syn Vladimír. I ten, přestože je mu více jak třicet let, má v sobě zakořeněnou křivdu, že právě on byl méně milovaným dítětem. Přiznávám, že ve výchově dětí jsem se prostě plácala jako ryba na suchu a časté střídání vhodných tatínků, tomu nijak nepomohlo. Byly doby, kdy mi Alice byla schopná dát facku, vynadat mi do krav a nakonec se ve 13-ti letech odstěhovala k mému poslednímu exmanželovi, který jí celé její dětství suploval tatínka. Trpěla jsem jako zvíře, že místo matky dala přednost vlastně cizímu muži, který navíc postupem času začal mít sklony k alkoholismu a depresím. Alice mi tím vehementně naznačovala, že nejsem dobrá matka a měla bych jí to začít vynahrazovat. A tak jsem, aniž bych to dělala úmyslně a vědomky, začala svoji dceru podplácet a uplácet, aby mě měla ráda.
Když Alice dostudovala střední školu, nenašla žádnou práci a jednoho dne se prostě přistěhovala zpět ke mně s tím, že její otčím po ní chce platit nájem a ona na to nemá. Takže prý bude bydlet u mě zadarmo, protože já jsem její matka a musím se o ni postarat. Vůbec ji tehdy nezajímalo, že bydlím s novým přítelem v bytě 1+1, nastěhovala se nám prostě do ložnice a bylo. Asi je každé ženě jasné, že můj vztah v takovém případě neměl dlouhého trvání, Alice dělala vše pro to, aby ji můj partner nesnášel a já ji vehementně bránila. Díky tomu byla hádka na denním pořádku, až mě partner opustil docela. Mohla jsem tak veškerou péči i finanční prostředky soustředit na Alici a to jí plně vyhovovalo. Za poslední čtyři roky se takto odstěhovala a vrátila domů několikrát, ať už se rozešla s přítelem, ztratila práci nebo prostě jen chtěla využít mého pohostinství. A mě kvůli jejímu chování krachl i další vztah a i ten současný měl pěkně namále.
Se svým současným partnerem jsme kvůli Alici málem rozešli několikrát, vždy když se znovu přistěhovala a snažila se ho z mého bytu vyštípat a já ji nedokázala krotit. Na konci loňského roku jsme se s přítelem ale rozhodli, že se chceme vzít a protože jemu zemřela nemocná maminka, o kterou se staral, napadlo nás, že se také přestěhujeme z Prahy do Karlových Varů a začneme tak nějak od nuly. A to byla voda na Alicin mlýn. Křičela na mě, že jsem jí zradila, že jí chci opustit a házela po mě vše, co jí přišlo pod ruku. Nedokázala jsem jí nic říci, jen jsem brečela a prosila, ať toho nechá. Tehdy nasupeně odešla a několik dní se mi neozvala. Já jí naopak celé dny posílala omluvné zprávy a snažila se jí dovolat, až si konečně nechala říci a za malou úplatu mi odpustila. Ale jen na chvíli, když se totiž dozvěděla, že jsem prodala svůj byt, protože jsme se rozhodli s přítelem koupit půdní byt ve Varech a potřebovali jsme peníze, rozezlila se znovu. Možná, že jsem udělala chybu, když jsem jí byt nenechala, ale věřte, že v té době měla podnájem, který jsem jí platila a dokonce si našla i práci. Dnes bydlím v Karlových Varech, Alice za mnou jezdí každý druhý víkend, vždy si milostivě nechá zaplatit cestu a přijede k nám tak nějak na dovolenou. Nedokážu jí říci, že jí nebudu živit a šatit, nedokážu se jí bránit, je to přeci moje dcera a já mohu za to, jaká je.
