2°C
Už v osmnácti letech jsem si nechala vytvořit svoje první tetování, bylo mou součástí a i Tomáš jej bral jako něco, co ke mně zkrátka patří. Dokonce myslím, že se mu líbilo. Když se nám narodil syn, nechala jsem si vytetovat na ruku citát, který mi připomínal tenhle mezník v mém životě a hrdě jsem s ním přišla domů. Tomáš tehdy zbělal a jen stěží vykoktal něco v tom smyslu, že je to pěkné.Popravdě mě jeho názor zase až tak nezajímal, byla jsem s Tatarovou prací spokojená a všichni mi tu novou kérku obdivovali. K mému úžasu mě manžel požádal, jestli bych doma mohla nosit dlouhé rukávy, že chápe, že je to pro mě důležité, ale jemu, že se příliš potetované ženy doslova hnusí.
Jeho větu jsem si vzala osobně „Já se ti tedy hnusím? ke mně ale tetování patří, to jsi věděl dříve, než jsi si mě bral,“ křičela jsem na něj a když mi odvětil, že to věděl, ale mysle si, že s tím přestanu, doslova jsem se zatvrdila. „Já která odjakživa toužím být potetovaná, ráda vypadám extravagantně a klidně si nechám obarvit vlasy na zeleno, se teď mám přetvařovat a zakrývat svou podstatu? Nikdy!“ říkala jsem si a nasupeně odešla k rodičům.
Nechtěla jsem se podřizovat
Na chvilku jsem vychladla, ale pak mě zase začaly svrbět prsty. Říkala jsem si, že pokud mě miluje, nemůže na tom moje tetování nic změnit a pokud ano, tak mě nemiluje. Vydala jsem do svého oblíbeného studia a domů dorazila s barevnými květy v dekoltu, byl to takový malý test jeho citů, kterým podle mého můj manžel neprošel. Křičel na mě, že vypadám jako omalovánka, že si nevážím nejen jeho, ale také sebe samé, že se za mě náš syn bude jednou stydět a že nechápe, co si tím snažím dokázat. Neřekla jsem na to tehdy nic, i když jsem věděla, co si chci dokázat. Chtěla jsem být svobodná, rozhodovat se sama o sobě a rozhodně jsem se nechtěla ptát na to, co si můžu obléct nebo učesat tak, jak jsem to celé dětství vídala u své matky. Ta si ani nehty nelakovala, protože se to mému otci nelíbilo. A já chtěla být jiná.
Když na mě tedy Tomáš vyrukoval s ultimátem, že buď on nebo ty omalovánky co mám na těle, rozhodla jsem se hned. Nechala jsem si potetovat celou paži a nechala manžela, aby se odstěhoval.Dnes už je to 3 roky, co jsme rozvedení a mě na těle přibylo více jak deset obrázků, které vyjadřují mou osobnost, můj život a jsou pro radost. Našla jsem si přítele, který tetování stejně jako já miluje a můj bývalý manžel žije s jemnou blondýnkou, která nosí hladké dlouhé vlasy a pečuje o domácnost jako by to bylo to jediné na celém světě. Každý jsme teď spokojený a já nelituji. Protiklady se zkrátka někdy nepřitahují.
