5°C
S modelingem Georgina začala, když jí bylo patnáct let. Agent modelingové agentury ji oslovil na Oxford Street v Londýně. "Měla jsem velikost osm, ale bylo mi řečeno, že kdybych dokázala shodit pár centimetrů na mých bocích a břiše, mohla bych mít nárok na podstatně lepší práci. To je ve světě módy běžné, takže mi na tom nepřišlo nic divného," vzpomíná.
V té době se připravovala na zkoušky ve škole, takže úplně stačila kombinace obědových pauz strávených v knihovně spolu s kofeinovými doplňky a absencí spánku. Natěšená dívenka rychle zhubla, díky tomu získala zakázku a odletěla do Japonska. Tam ale s hrůzou zjistila, že je mezi přítomnými dívkami nejtlustší. Vyděšená a osamělá trávila většinu svého času v bytě se dvěma Ruskami, kterým nerozuměla ani slovo. Přežívaly jen na energetických nápojích.
Zbytek času v Japonsku musela strávit ve velmi malé místnosti, odkud jí vždy někam odvezli autem a pak jí večer zase jen vyhodili před domem. "Nikdo se o nás nepostaral, nikdo nám neřekl, co máme dělat. Nikdo mi neukázal, kde je supermarket, takže jsem se prostě opravdu nemohla najíst. Tehdy se moje stravování vymklo kontrole a o rok později jsem už byla přijata do nemocnice kvůli anorexii a poslána do léčebny," vzpomíná.
Bývalá modelka teď chce, aby si i další dospívající dívky, které mají problém s přijetím vlastního těla uvědomily, že něco není v pořádku. Jenže poruchy příjmu potravy se podle ní staly běžnými. "Když se u mě rozvinula anorexie, byla jsem ještě studentkou na dívčí škole. Mí přátelé nevěděli, jak reagovat. Vtipkovali o tom, jak jsem byla hubená. Přezdívali mi tužka, protože jsem vypadala přesně jako ta tenká psací potřeba. Nikdy jsem se necítila uražená, ale moje váha se stala terčem vtipů spolužáků, protože to byl způsob, jak se s mým vzhledem vyrovnávali," dodává Georgina.
