2°C
To, co před lety začalo pár žihadly jako experimentální léčba artritidy, se teď proměnilo v nezdravou posedlost.
"Bez včelích žihadel už proste nemůžu být. Denně jich potřebuju alespoň patnáct až dvacet," svěřila se Margaret se svojí podivnou úchylkou v americkém televizní show s názvem My Strange Addiction.
Sama sobě už aplikovala více než 50 000 dávek včelího jedu. "Včely si obvykle pomocí pinzety přikládám na různé části těla. Obyvkle boky, lokty, stehna, prsty na nohou i rukou, čelo nebo na špičku nosu," prozradila.
A protože nebylo vůbec jednoduché venku tolik včel každý den pochytat, stala se z Margaret včelařka. Na zahradu si pořídila několik úlů, aby měla k potřebným žihadlům stálý přístup.
A manžel jí v podivném koníčku z čistě sobeckých důvodů plně podporuje. "Když mám v sobě alespoň deset žihadel, je prý sex se mnou skvělý," prozradila žena.
Využívání včelího jedu (apitoxinu) ve zdravotnictví, ale není ničím novým. K léčbě ho používali už starověcí Římané, Řekové i Egypťané. A v lékařství se používá dodnes. Ať už ve formě mastí, injekcí či tablet.
Novodobí lékaři však před nekontrolovanou domácí "léčbou" žihadly důrazně varují. Pro lidi se srdeční vadou, onemocněním ledvin a pro diabetiky totiž může být i jediné bodnutí smrtelné.
