Když jsem si před dvanácti lety brala Karla, nebyli jsme rozhodně chudí. Starší dům jsme dostali od rodičů, měli jsme ojeté auto, jezdili na rodinnou chalupu. Nemohla jsem si na nic stěžovat.

Jenže pak k nám do práce nastoupila Kamila, krásná, chytrá, milá, reprezentativní. Chtěla jsem být jako ona. Chlapi jí totiž padali k nohám. A ona je bezvadně využívala. Jako svobodná holka totiž měla hned několik vlivných a velmi solventních milenců. Uměla v tom zkrátka chodit.

Jako učitelka na základní škole by si nikdy na tak honosný život, jaký vedla, nevydělala. Od jednoho z mužů dostala byt, od dalšího nové auto, třetí s ní jezdil na dovolené do Thajska, čtvrtý vybavil šatník. Záviděla jsem jí.

Manžel mě překvapil zájezdem k moři

Doma jsem se před manželem několikrát zmínila, jak si to ona uměla zařídit. Ze složenek se nikdy nehroutila, denně rozhodně neběhala do samoobsluhy, aby nakoupila večeři.

Můj muž byl vždycky tak trochu „podpantoflák“, generálem jsem doma byla já. Takže když jsem začala vyšilovat, jaký to vedeme nudný a chudý život, ani se proti tomu nebouřil. Naopak mě v dalších dnech překvapil, když přišel se dvěma poukazy na zájezd k moři.

Prý si půjčil v bance, abych na starosti všedních dní zapomněla. A kolo dluhů se pomalu roztáčelo. Tenkrát jsem si to ale neuvědomovala, chtěla jsem si za každou cenu užívat.

Půjčovali jsme si vísc a víc

Peníze nejsou vše, ale není dobré se zadlužit

Autor: profimedia.cz

A protože se nám život na vysoké noze začal líbit, půjčovali jsme si postupně víc a víc. Manžel si našel ještě jednu práci, abychom mohli platit dluhy. Jenže za půl roku nám hospodaření přesto nevycházelo.

Horko těžko jsme všechno hradili. Ani nevím, koho napadl ten šílený nápad, ale za pár týdnů jsme se oba vydali do banky, kde jsme oproti další – pro nás v tu chvíli spásné půjčce – zastavili dům.

Na chvíli se nám ulevilo, zase bylo na cestování, oblečení a dražší restaurace. Jenže dluhová spirála se roztočila ještě šílenější rychlostí.

Zvonili u nás vymahači dluhů

Nestačili jsme se skrývat před věřiteli, kteří nás horlivě jeden přes druhého urgovali. Dokonce u nás doma zvonilo několik vymahačů, ze kterých šel strach. A pak se do celé věci vložila finanční instituce.

Po delší době vyjednávání dospěli k jedinému možnému řešení. Dům nám byl zabavený a my skončili na ulici, a to doslova. Většinu slušného vybavení jsme prodali, abychom poplatili ještě další dluhy.

Naštěstí se nás ujali nejbližší přátelé. Já jsem celé to období nesla velmi těžko, vinila jsem ze všeho svého muže. To on si přece bral stále další a další půjčky, i když věděl, jak na tom jsme!

Začínáme znovu od nuly

Jenže mi v tu chvíli nedošlo, že já se na nic neptala a vlastně jen nastavovala dlaň. Teď už vím, jak jsem byla hloupá a jednoduchá.

Hádali jsme se den co den, až jsme se nakonec rozvedli. Já se vrátila k rodičům na vesnici, kde jsem si tu ostudu musela pěkně odžít.

V pětatřiceti začínám od nuly a musím přiznat, že mi to jde pěkně ztuha. V jednom mám však jasno: už nikdy žádné půjčky! 

Čtenářka Sára

Příběh čtenářky: Připadala jsem si jako pes, který je denně bit