5°C
Je to vlastně strašně dávno, co...
… jsem tě doopravdy ze srdce objala, mami. Vdávala jsem se hned po maturitě a v pátém měsíci těhotenství. Už tehdy jsem podle tebe byla ta, co „se nechala zbouchnout a chce si toho blbce vzít“. Měla jsem dojem, že jsi zlá a nepřející. Myslela sis, že nám to snad nevydrží a já k tobě přiběhnu s prosíkem. Nestalo se. Jsme s manželem stále spolu.
Máme se rádi a daří se nám asi jako každému v dnešní uspěchané době. Střídavě oblačno. Máme svůj byt a auto, zahradu a dvě zdravé děti. Idyla by byla dokonalá, kdyby se v tobě a mém muži něco pohnulo a jeden druhému jste pořádně vynadali a vyříkali si to.
Poslední pokus o smír po roční přestávce, kdy jste se oba nepozdravili ani před obchodem, dopadl hrozně: můj muž za tebou přišel, ty jsi ho sprostě vyhodila – že před vnoučaty nic řešit nebudeš! (Mé dceři je 13 let a synovi 11 a oba moc dobře vědí, že jsou babička s tátou pořádní Berani, a to doslova.)
Všichni jsme byli v šoku, já i táta. Nevěřícně jsme se na sebe podívali a pak už jsem se jen zmohla na pořádný nádech a odchod domů se slzami v očích.
Nebudu se zastávat nikoho, protože vím, že jste oba stejní. Ty asi nepřející a moje polovička docela výbušný typ. Takže jakákoli vaše „klidová fáze“ trvá tak maximálně rok nebo dva. Pak se spolu dokážete nebavit i tři roky. Táta to neřeší a mě to moc trápí.
Vzkaz:
Mami, chtěla jsem ti říct, že toho blbce mám opravdu ráda, protože odpustí i nevěru, peníze si vydělá a má nás rád. Jak sama s oblibou říkáš, rodina je to jediné, co tě podrží, když je ti nejhůř. A mě ta moje drží nad vodou už čtrnáctým rokem. Jinak bych se musela zbláznit. Tvá neposlušná starší dcera!
Anna Zemanová
Otázka na odborníkaMgr. Michaela Fialová, AKTIP – Konzultační a terapeutický institut Praha.Psychoterapie, manželské a rodinné poradenství, psychologická diagnostika Proč se vyplatí mámě poděkovat? Protože být máma je závazek na zbytek života a vyžaduje velké nasazení. Protože poděkování je uznání, ocenění, znamená smíření a úctu, kterou si určitě zaslouží. Protože dobrý vztah s mámou potřebujeme i v dospělosti. Protože u mámy je vždy možnost něco ocenit a i nepříjemné nebo konfliktní situace jsou příležitosti k růstu a zrání. Poděkování místo výčitky je dobrý způsob, jak zahájit komunikaci nad problematickými tématy. a nemusíme se bát odmítnutí. Poděkování odmítne málokdo. Proč se vyplatí s mámou usmířit a udělat první krok (i třeba několikrát)? Protože my sami chceme. Protože ať se děje mezi námi cokoli, mámu milujeme a nedokážeme jI vymazat ze srdce (stejně jako máma dítě). Protože být s ní zadobře a prožívat tento vztah pozitivně nám přináší pocit bezpečí a životní jistoty. Je to jakási životní kotva, přijetí našich kořenů, ať jsou jakékoli. Proč stojí za to mámě odpustit? Neřekla bych odpustit. Být matkou znamená prožívat permanentní strach a úzkost o dítě, obavy z vlastního selhání, z chyb. Řešit situace, ve kterých si nevím rady, balancovat mezi láskou, odpovědností, představami o ideální matce a vlastními schopnostmi a omezeními. Mateřství znamená nemožnost ještě někdy se rozhodnout jen sama za sebe. Cítit se vinna za jakoukoli nemoc, problém a potíž dítěte. Znáte někoho, kdo tato dilemata umí každodenně řešit zcela ideálně? Jak dokázat mámě odpustit, máme-li pocit, že se proti nám provinila? Možná je lepší si uvědomit, že mámě nemáme co odpouštět, ona není viníkem našich problémů a potíží. Vytvořila nám v životě prostředí, jaké uměla a mohla, a není na dětech soudit rodiče, nevědí, jaké vlivy a zkušenosti je formovaly. Odpuštění není v tomto smyslu nic jiného než pochopení, uznání mámy jako člověka možná chybujícího, ale nikoliv úmyslně škodícího. Máma by měla mít naši úctu, respekt, lásku, o odpuštění žádat nemusí. To ona je ten, kdo odpouští – a dítěti odpouští nepřetržitě. Jak to dokáže? Je to máma… |
