Společně s přítelem vychovává dvě děti, chodí na procházky i na diskotéky. I přes svůj handicap se už sama dokáže napít, vyčistit si zuby, věší prádlo a zkouší se líčit. O svém nynějším životě vyprávěla exkluzivně Blesk.cz

Osudný omyl jí stál ruce

Neštěstí se stalo 7. března večer v lisovně firmy v Bělé pod Bezdězem, která vyrábí díly pro automobily. Eva tehdy byla po návratu z mateřské v práci pouhý týden. Montér seřizoval lis na plech, Eva si myslela, že už je s prací hotov, a strčila pod něj ruce. Stroj se dal ale do pohybu a naráz jí je obě rozdrtil! Záchranka ji odvezla do pražské vinohradské nemocnice, kde ji lékaři okamžitě operovali. Rozdrcené ruce ale zachránit nedokázali.

„Když jsem se probrala z narkózy, nevěděla jsem, kde jsem a pořád jsem si myslela, že to je strašný sen. Po dvou dnech mě převezli do nemocnice v České Lípě a tam jsem byla dalších osm dní na zaléčení. Přemlouvala jsem doktory, aby mě pustili domů, protože se mi strašně stýskalo po dětech,“ vypráví Blesk.cz Eva.

Věší prádlo, čistí si zuby a zkouší se líčit

Nyní chodí na převazy. „Jakmile se rány zhojí, pojedu na protetickou kliniku, kvůli protézám,“ plánuje Eva budoucnost. Na tu totiž rozhodně nezanevřela! Svůj osud přijala velmi statečně a se záviděníhodným odhodláním bojovat. „Vnímám to lépe, než mé okolí, rodina i kamarádi. Nic jiného mi nezbývá, protože mám dvě děti a musím přece žít kvůli nim,“ pokračuje. Začala objevovat jiné možnosti. Místo rukou používá nohy, nos, ústa... „Když ráno vstanu, jako každá ženská se musím nalíčit. Zkouším to nohama, ale ještě moc se mi nevede. Sama si už dokážu vyčistit zuby, zkouším sbírat prádlo ze sušáku a už jsem ho i pověsila. Taky se už dokážu sama napít,“ chlubí se Eva. Když chce psát na počítači, ťuká písmenka nosem.

Už nikdy nepohladí děti, lis jí rozdrtil ruce

Ošetřuje ji přítel

Většinu prací v domácnosti teď zastává její přítel Róbert (22). „Už předtím, než se mi stal úraz, byl na mateřské dovolené a staral se o syna Samuela (9 měsíců) a dceru Sandru (2). Teď už není na mateřské, ale stal se z něj můj ošetřovatel. Pere, vaří, uklízí, obstarává moji hygienu, krmí mě a obléká. Jsem moc ráda, že ho mám,“ říká Eva a dodává: „Každý den chodíme na procházky po městě a byla jsem i na diskotéce. Je pro mě moc důležité, aby mě lidi brali takovou, jaká jsem a aby si na mě hlavně zvykli. Když někoho potkám na ulici, tak se mi podívá nejdřív na ruce a pak teprve do očí, ale s tím se musím smířit.“

Lidé v Doksech se z toho, co se stalo, dodnes nevzpamatovali. Vypadá to, jako by na tom byla nejlépe právě Eva. „Snažím se žít tak, jako předtím a rozhodně nechci nic ošidit,“ říká smířeně mladá žena. Podle místních lidí je Eva pořád ta milá a sympatická holka, jak ji znali před úrazem.

S protézami chce zpátky do práce

Firma, kde Eva pracovala, se prý zachovala skvěle. „Okamžitě se začali zajímat, co se mnou je a hodně mi pomáhají. Vybrali na mě 200 tisíc a z toho se bude platit předělání bytu na bezbariérový. Pomoc nabídla i radnice. Všem moc děkuju. Chtěla bych se vrátit do práce. Firma by mě přijala zpátky, ale až ve chvíli, kdy budu mít protézy. Lékaři ale zatím nedokážou odhadnout, kdy to bude,“ tvrdí Eva. Tragédii tehdy přihlíželi i Evini rodiče, protože s ní pracovali v jedné směně.