"Není to zázrak, ale vítězství tvrdé dřiny a pevné víry," říká Marta Šályová, Matoušova maminka. Drama se šťastným koncem se začalo odehrávat 16. července 2008. Když se Matouš chystal ráno do školy, najednou se nedokázal postavit na nohy. Lékaři potvrdili diagnózu Guillain-Barré, velmi vzácnou a nebezpečnou nemoc nervového svalstva. Ta pravděpodobně vznikla z obyčejného oparu.

Toníček (2) po očkování a ochrnul na celé tělo!

Následovaly kruté chvíle nejistoty, zda chlapec nezůstane trvale ochrnutý a nemoc neohrozí jeho život. Nejhorší prognózy se naštěstí nenaplnily a jeho stav se pomalu začínal zlepšovat. Paní Marta se synem poctivě cvičila a absolvovala s ním i léčení. Jejich společný boj vyvrcholil necelý rok po vypuknutí choroby, kdy se statečný chlapec na zahradě rodinného domu sám postavil na nohy. Jeho máma se zapřísahala, že udělá vše proto, aby se uzdravil úplně a mohl si s kamarády zahrát oblíbený basketbal. Matouš bojoval dál a dělal další pokroky. Loni už odložil invalidní vozík a vyměnil ho za francouzské berle. Krok po kroku se posouval blíž ke splnění svého snu.

Nevěřili ani lékaři

Ten, kdo školáka Matouše viděl před rokem, by ho dnes téměř nepoznal. Je z něj vysmátý mladý muž, jehož velké zdravotní trápení připomíná už jen drobné kulhání. "Stále se posouváme dopředu, a přestože Matoušova chůze ještě není stoprocentní, jsme velmi šťastní," říká dojatě chlapcova maminka Marta, která neztrácela víru ani v těch nejtěžších chvílích. Matouš se podle ní už brzy dostane do takové formy, že bude fungovat bez jakýchkoliv omezení.

"Moc si ho vážím za to, jak se se svojí nemocí popral. Zdraví si doslova vyboxoval. Všechny nás to stálo hodně sil, nejvíc samozřejmě jeho. Ani lékaři nechtěli věřit, že tohle je ten kluk, který se před více než dvěma lety nedokázal ani pohnout," dodává Marta Šályová, která synovo uzdravení nepovažuje za zázrak. "V tomhle případě byla potřebná zejména pozitivní energie. Té od svého okolí Matouš dostával velké množství. To ho pohánělo vpřed. Každý den cvičíme, Matouš se nedávno vrátil z měsíčního léčení v Kováčové a díky skvělé práci rehabilitačních sestřiček udělal další velký pokrok. Patří jim můj velký dík."

Berle "zdědil" táta

Mladý sportovec se dokonce přihlásil do oddílu stolního tenisu a moc se těší na hodiny tělocviku, z nichž je zatím osvobozen. Je tak trochu úsměvnou ironií osudu, že jeho berle "zdědil" táta. "Na fotbale si poranil koleno, a tak jsem mu je věnoval. Já je už nepotřebuju," s radostí v očích říká chlapec, který se cítí dobře a jen občas zajde na kontrolu k neurologovi. Sedmák z liptovskomikulášské "základky" nosí domů jedničky a dvojky, čímž dělá velkou radost i své slovenštinářce Darie Mudríkové. Ta jeho příběh už od počátku velmi intenzivně prožívala a nakonec ho i přihlásila do soutěže o dětský čin roku.

"Reakce mnoha lidí na škole byla úžasná. Rodiče a učitelé udělali sbírku, aby finančně přispěli na Matoušovu léčbu. Na druhé straně se však našli žáci, kteří mu někdy podráželi nohy. I s tím musel bojovat. O to víc jsem šťastná, že to dokázal," dodává slovenštinářka. Přesná příčina vypuknutí Matoušovi nemoci dodnes není známa, Šályovi však tohle téma už neřeší. "Nezajímá nás to, díváme se dopředu. Uzdravil se a to je hlavní," raduje se paní Marta, která nedávno dopřála synovi malého bišonka Bobíka. "I on mu dodává spoustu energie a pomáhá v uzdravení. To podstatné je samozřejmě na něm samotném. Nejsme ještě zcela na konci," zdůrazňuje jedním dechem.

Zdroj: Život.sk