Nebylo lehké otištěné osudy zneužitých holčiček získat. A moc děkuji všem, které našly odvahu se svěřit, otevřít svou třináctou komnatu. Všem, co pochopily, že je dobré tento vyhnívající problém čas od času připomenout. A ženám s podobně drsnou zkušeností možná pomoci: Nejsi v tom holka sama, je nás víc. Jen o tom všechny mlčíme.“

Netrpí jen holčičky

Sexuálně zneužívaní jsou i malí kluci, i když společnost tato zvěrstva především spojuje s dívenkami. Znásilnění zažil i šedesátník Milan. Tenkrát mu bylo osm let. Stalo se to jeden zimní večer. Na úpatí pražského Petřína. Byla slota, od čtyř odpoledne tma. Milan šel ze cvičení parkem domů na Újezd.

Osud Milana mi vyprávěla jeho exmanželka, osmapadesátiletá Lenka. Tato dáma se s ním už dávno rozvedla, ale zážitky z prvního manželství prach zapomnění nepřikryl. Čas od času se jí momenty bezmoci a beznaděje stále vracejí.

„Kdyby nebylo toho úchyla na Petříně, který Milana zneužil, věřím, že jsme spolu dodnes. Moc jsme se milovali. Byl můj první kluk a já jeho první holka. Připravil mě o panenství v den mých patnáctých narozenin. Jemu bylo osmnáct.“

Milan řekl Lence o zneužití rok poté. To už v jeho rodině bydlela. Nemohl jinak. Chtěla vysvětlit jeho panické stavy, nevysvětlitelné úzkosti a vidiny. „Tu noc si pamatuji dodnes. Jirka byl už u večeře neklidný. Pak rodiče odešli k sobě do pokojů - každý měl svůj. My taky byli ve svém. Učila jsem se do školy. On se najednou začal třást, přimknul se ke mně a chtěl abych vyhnala toho chlapa v rohu. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Začala jsem ho instinktivně hladit, konejšit jako dítě.

Všechno bude v pořádku!

Druhý den se Lenka svěřila Milanově matce. Ta řekla, že se to někdy stává, prý dopad přepadení. Ať o všem pomlčí. „To bude dobré, máš na něj dobrý vliv, broučku,“ řekla budoucí tchýně šestnáctileté vyděšené holce a dala ji úžasnou minisukni z Anglie. Matka byla úspěšná soudružka komunistka, ředitelka jistého úspěšného podniku.

„Já tchýni věřila, říkala jsem jí maminko. Vlastní mámu jsem moc nezažila. Opustila mě v šestinedělí. Vychovávali mne staří a chudí prarodiče. Odešla jsem od nich v šestnácti, ale stále o ně pečovala. Nejdřív gympl, pak kolečko u nich a poté k Milanovi. Jeho rodiče ho měli pozdě, patřili k elitě totality. Platili si služku a u nich v bytě jsem se jako holka z malé garsonky ztrácela,“ vzpomíná Lenka.

Doma se všichni scházeli až k večeři. Milan přicházel ze školy dřív. Seděl v hale, kontroloval prosklené dveře pokojů a často se z úzkosti pozvracel.Někdy to byl děs, ale pak přišlo dobré období. Lenka si po maturitě Milana vzala. Matka, která rodině velela, na tom trvala.

„Nezažila jsem milování s jiným mužem, ale instinktivně tušila, že asi není všechno v pořádku. To, co zažívaly s muži kamarádky, bylo jiné než to, co jsem prožívala já. Ale má druhá maminka říkala: Všechno teprve přijde, miláčku.“

Žádná idyla nebyla

Krátce po svatbě zjistili u tchána Lenky rakovinu prostaty. Umíral doma. Pečovala o něj služka a Lenka. Matka musela být v podniku. „Tchána jsem měla moc ráda. Když zemřel, měla jsem osmatřicet kilo a vředy na dvanáctníku. Bylo mi devatenáct let. Matka zavelela, abychom měli dítě. Pokračování rodu. Myslela to dobře. Poslechli jsme ji.“

Lenka porodila v sedmém měsíci. Za pár dnů holčička zemřela. Ona byla zhroucená a Milan v podezřelém klidu. Tentokrát on pečoval o ni. Láskyplně a bratrsky. Jako muž přestal fungovat. Lenka se přestěhovala do vlastního pokoje. Matka, syn a snacha v luxusním bytě. Každý ve své místnosti. Večeře servírované v hale zůstaly.

„Na jednu stranu jsem byla Milanovi vděčná, že na mě sexuálně nenaléhá, ale později jsem po něm začala toužit. Zapomenout při milování, být v tragédii společně,“ říká Lenka. „Jenže on byl vůči mojí snaze imunní. Styděla jsem se, vyčítala si živočišnou touhu. A pak jsem ho zastihla s chlapem v posteli. Přišla jsem nečekaně domů. Ten druhý byl kamarád. Umělec. Žil kousek od nás na Kampě. Odešla jsem, bydlela po známých.“

Milan i jeho matka Lenku přemlouvali k návratu. Miluju tě, říkal on. Pochop, to je všechno důsledek toho, že byl znásilněný. Teď zrovna není v pořádku. Umřel mu táta, pak dítě. To se srovná, miláčku.“ Nesrovnalo, i když se Lenka vrátila. „Milovala jsem ho, tchýni měla ráda. Věřila jsem jejímu vysvětlení, že se vinou traumatu stal rozdvojenou osobností. Chtěl si vyřešit dávné znásilnění, poznat, co mu muži říkají.“ Všichni jsme se snažili, všichni jsme chtěli zachovat manželství. Jenže to nešlo, sex s Milanem tentokrát mně dělal problém. Rozvedli jsme se.

Těžko zapomenout

„Rozváděli jsme se v poledne, pak šli do vinárny. Prstýnky hodili do kanálu. Ptala jsem se Milana, proč se sakra odmítá léčit. Říkal, že to zvládne jako vždycky - jen já mu nevěřím.“

Od té doby se neviděli. Lence tenkrát bylo jedenadvacet a jemu o tři roky víc. Lenka se podruhé vdala, má dva dospělé syny a je osmnáct let rozvedená. I Milan se znovu oženil, zplodil dvě děti a rozvedl se. Je ctěným architektem, kterého ženské svádějí. „Před třeni roky mi Milan zavolal. Nevím, kde vzal číslo mého mobilu. Nechtěl mi to říct. Říkal, že bychom se měli sejít. Že jsem jediná ženská, jež mu rozumí. Odmítla jsem. A nenávidím devianta, který mu v osmi letech někde na Petříně roztrhl konečník. Úchyl nebyl dopadený, tchýně opičí láskou syna chránila, ale k psychiatrovi jej neodvedla. A naše láska na to doplatila. Myslím, že Milan stále trpí. A já svým způsobem taky. Byl největší láskou mého života, uzavírá příběh Lenka.

Mimochodem – seděly jsme v restaurantu Savoy, nedaleko místa, kde byl Milan před dvaapadesáti lety znásilněn. Kousek od luxusního bytu, který dodnes obývá.