Rodiče Cameron vyhledali odbornou pomoc, když jejich dceři byly tři roky. V té době začala mít až deset epileptických záchvatů denně. Rodiče se obávali o její život. Lékaři si s pacientkou ale nevěděli rady. Po třech letech záchvatů se dívčin stav začal prudce zhoršovat. Její vývoj se zastavil a téměř ztratila schopnost mluvit.

Riskantní zákrok

Až neurologové na Univerzitě Johna Hopkinse přišli na to, co se s dívkou děje. Šlo o vzácný Rasmussenův syndrom, který způsobuje poškozování jedné strany mozku.Doslova ho rozežírá, nedává  mu prostor správně plnit funkce. Doktoři se rozhodli pro radikální řešení – poškozenou polovinu mozku chirurgicky odstranit.

„Nejprve jsem k tomu nechtěla dát souhlas. Strašně jsem se bála tak velkého chirurgického zásahu. Chtěli přece CAmeron rozříznout lebku. Doslova ji vycucnout půl mozku z hlavy,“ vzpomíná na těžkou volbu matka Shelly. Takto invazivní operace měla holčičku nadosmrti upoutat na lůžko. Pravá strana mozku totiž ovládá motoriku levé strany těla. Počítalo se, že zákrok Cameron paralyzuje.

Zázrak

Rodiče k operaci svolili. Kvalita života jejich dcery byla neúnosná. Až deset epileptických záchvatů denně. Věděli, že riskují, ale hnací motor byl zbavit dceru bolesti. „Operace byla jediná šance. Jsem šťastnáčkoli šlo o opravdu rozsáhlý zákrok. Jinak by kvalita jejího života byla hodně mizerná,“ říká matka Shelly.

Po probuzení se Cameron podrobila fyzioterapii. Z nemocnice byla propuštěna čtyři týdny po hospitalizaci. Mozek malého dítěte se dokáže rychle adaptovat. Schopnost ovládat obě strany těla převezme. Pilná dívka každý den cvičila a z nemocničního pokoje vyšla po svých.

Nyní si může znovu hrát venku na hřišti a těší se do školy. Jediné, co lékaře po operaci trochu trápí, je, že dívka má horší periferní vidění. To jí ale nebrání, aby se vrátila ke svému největšímu životnímu snu. „Chci se stát slavnou baletkou,“ hlásí hrdě do světa.