Aishyna krása je stále znát. I přes brutální zohyzdění. Tkví hlavně v její odhodlanosti poprat se s krutým osudem. Obličej z větší části zakrývá hnědou šálou. Tu ale za chvíli poodhalí a s ní i odkryje svůj příběh.

Obchod s nevinností

Počátek neštěstí dívky Aishy začal, když jí bylo necelých osm let. Otec potřeboval vyrovnat špatné vztahy s cizí rodinou. Nabídl tedy jejich synům ruku dcery. Za osm let byla Aisha připravena na sňatek. Opustila rodný dům a otec ji předal otci nastávajícího. Manžel bojoval na frontě v Pakistánu. Ani se ním nesetkala. Měl dalších deset bratů. Žili pohromadě. Všichni členové Talibanu v Oruzganské provincii.

„Strávila jsem s nimi dva roky.  Stal se ze mě jejich vězeň,“ svěřuje se Aisha. Zmučená a jedenácti muži znásilňovaná Aisha se rozhodla utéct. Takový život už dále nemohla snést. Za pomoci dvou sousedek uprchla.

Zrada na každém kroku

Ženy, které ji k útěku pomohly ale měly s Aishou jiný plán. Nechtěly ji ušetřit trápení a pomoci ke svobodě. Naopak. Když dorazily do Kandaháru, snažily se mladou dívku prodat jinému muži. Vydělat peníze na cizím neštěstí. Všechny tři ženy ale zadržela při nelegálním obchodu police. Zda to pro Aishu bylo štěstím, se říci nedá.

Dívka byla za útěk od manžela totiž odsouzena ke třem letům vězení. Tento čin sice není v Afganistánu podle zákona trestný. Když jste však žena, pak je tak vnímán. Aishyn rozsudek byl nakonec snížen. Z šestatřiceti měsíců ji vyměřili ‚pouhých‘ pět. President Hamid Karzai ji dal milost.

Krvavá čest rodiny

Po propuštění na svobodu Aisha nebyla dlouho volná. Rodina manžela si ji našla. Přivlekla proti vůli zpět. „Poprvé jsem měla možnost vidět svého muže. Přijel z fronty. Jen aby na mně mohl vykonat takzvanou spravedlnost,“ vzpomíná na hrůzné okamžiky Aisha.

Rodinný sněm vynesl rozsudek. Dívka nejhorším způsobem zneuctila rodinu. Trest byl jasný. Přijde o měkké tkáně v obličeji. Navždy bude jasné, jak těžký zločin spáchala. Akt samozvané spravedlnosti vykonal sám odcizený choť. „Bylo to jakoby mi nosem tekla studená voda. Otevřela jsem oči, ale přes samou krev jsem nic neviděla,“ líčí nejhorší zážitek svého krátkého života Aisha.

Pohozena v horách

Vyvdaná rodina nechala Aishu v kopcích. Odkopli ji hůř než zraněné zvíře. Měla zemřít. Ona ale přežila. S pomocí amerických záchranných jednotek  a organizaci WAW - Women for Afghan Women. (Ženy pro afgánské ženy) dostává konečně pomoc, kterou celý život postrádala.

Aishyn příběh tedy neskončil tragicky. Mnoho zainteresovaných už přispělo na operaci, která by dívce mohla pomoci vrátit do normálního života. Měla relativní štěstí. Za svobodu však zaplatila vysokou daň.

Zájem veřejnosti upadá

Aisha není jediná, která prožila otřesný osud. Mnoho, nejen,  afgánských žen v tichosti odevzdaně trpí. Nedostává se jim zázemí, péče, základního porozumění. Netuší, jaká mají práva. Lapeny v otroctví společenských tradic, které civilizovaný svět nechápe.

Podle celosvětového průzkumu se vyspělý svět přestává tímto ožehavým tématem zabývat. Ohlasy médií i veřejnosti za posledních deset let značně opadly. Všichni mlčíme. Nechceme se bavit o negativních věcech. Bojovat proti nepráví. Lidé zavírají oči před pravdou.  Je přece o tolik jednodušší jen sednout na gauč a pustit si americký doják…