Popálený Harry: Za zohyzděnou tvář se nestydím! | Pro ženy | Blesk.cz

Popálený Harry: Za zohyzděnou tvář se nestydím!

26. března 2010 | 15:51

Požár vzal Harrymu otce, bratra i pravou podobu. Teď je mu jedenáct a rozhodl se vystavit ohněm poznamenaný obličej světu. Jizvy v něm mu připomínají tragédii, kterou jako batole prožil, ale energii do života neberou..

Neštěstí, které Harrymu i zbytku rodiny poznamenalo nenávratně život, se odehrálo před deseti lety. Byl to den jako každý jiný. Otec hlídal třira tolesti: Michaela, Jordan a rok a půl starého Harryho. Zapnul přímotop, aby bylo doma teplo. Žena se vracela z práce, děti na ni čekaly. V pokoji zůstalo jen kotě, které na topení shodilo deku. Požár byl na světě...

Osudný den

„Na tu hrůzu nikdy nezapomenu. Stále si pamatuji, jak jsem přijížděla domů.Ulice byla zablokována hasičskými vozy,“ vzpomíná matka malého Harryho, Jayne Ronson. „Vyběhla jsem z auta a začala křičet ‚V kterém domě hoří?!‘ ‚V čísle devadesát pět,‘ zněla odpověď policisty. Podklesla mi kolena.“ Dalších pár hodin prožila Jayne jako v hrůzném snu. Posadili ji do policejního auta. Odvezli do nemocnice. Postupně se začínala dozvídat detaily tragédie. Manžel David a nejstarší syn Michael byli mrtví. Udusili se kouřem a hasičům se je nepodařilo oživit. .. K životu dokázali lékaři přivést pouze malého Harryho a sestru Jordan.

„Byla jsem ochromená. Nemohla jsem se pohnout, natož začít chápat. Manžel a syn zemřeli a moje další dvě děti bojovaly o život na intenzivní péči,“ vypráví matka Harryho. Jako první se probrala dcera Jordan. Jayne se tak alespoň mohla dozvědět, co se událo těsně před neštěstím. Otec David na Jordan zakřičel, že u nich hoří. Poručil, ať se zavře v pokojíčku a dveře ucpe plyšáky. Má okna dokořán. Cesta z domu už byla odříznuta plameny. To bylo naposled, kdy dcerka otce slyšela. Hasiči našli bezvládného muže, jež tělem chránil nemluvně Harryho.

Hrůza poznání

Lékaři odhadovali Harryho šanci přežít na dvě procenta. Byl silně popálený, plíce měl zamořené jedovatým kouřem. „Když mi jej ukázali, nepoznala jsem ho. Řekla jsem, že to není můj syn. Nemohl být. Jeho blonďaté vlásky ohořely na kost, byl pokrytý černým popelem,“ povídá Jayne. Po chvíli jí však bylo jasné, že udělá všechno proto, aby se uzdravil. „Nevadilo mi, jak vypadá. Hlavně, aby přežil. Chirurgové ihned zahájili plastické operace. Začali mu nahrazovat ohořelou kůži.“

Že už se nevrátí nic k normálu, došlo Jayne až za týden. Do té doby vlála ve víru událostí. Musela pohřbít syna a manžela. „Stále se nemůžu s Davidovou a Michaelovou smrtí smířit. Čekám, kdy se zas vrátí po dlouhé přestávce,“ říká uslzená Jayne.

Konečně doma

Velká úleva nastala, když lékaři propustili děti z nemocnice. Jordan popáleniny neutrpěla, zato malý Harry přišel o část obličeje. Museli žít u babičky, protože se neměli kam vrátit. Vše, co měli, pohltil požár.
Nastala další fáze života. Budování nového zázemí, snaha vrátit se do normálu. „Nejtěžší chvíle jsem prožívala s Harrym. Bolest snášel statečně, ale lidé na ulici na něj pokřikovali, že je monstrum,“ popisuje střet s nechápavým davem Jayne.

„Jedna paní na mě v autobuse křičela, co jsem to za matku, že jsem něco takového synovi provedla. Málem jsem ji udeřila.“ To byla zlomová chvíle, kdy se Jayne rozhodla, že půjde na terapii. Tam ji naučili, že pokud se srazí se zlým člověkem, má se jen usmát a vysvětlit, jak se neštěstí Harrymu stalo. „Je důležité, když před postiženým dítětem matka působí pozitivně, usmívá se. Kdybych byla agresivní, nebo uplakaná, pak z něj vyroste zakomplexovaná osoba.“

Na jizvy je pyšný

Harry vyrostl v úžasného jedenáctiletého kluka. Ze znetvořeného obličeje nemá trauma. „Proč bych měl? Požár jsem přežil a pokaždé, když se podívám do zrcadla, vidím otce, který za mě obětoval život. Jsem na něj hrdý,“ říká na téma své zjizvené kůže Harry, který je evidentně nad věcí.

Odzbrojující elán do života teenager Harry se rozhodl přenést na jiné. Stal se hvězdou kampaně pro začlenění postižených do běžného života.„Jednou jsem se ho zeptala, jestli ho opravdu znetvořená tvář netrápí,“ vypráví matka. „Řekl mi, že ne. Je si sám sebou jistý. Nevadí mu, jak vypadá. Ví, že nejde jen o vzhled, ale o duši.“ Harryho stále čeká hodně bolesti. Dospívajícího chlapce čeká řada plastických operací, spousta bolesti. On ji přjímá, stejně jako jizvy coby součást života, který mu osud před deseti lety předurčil.

Autor: Adéla Pěničková, frč