Britka Candice žila ve spokojené rodině s otcem a jeho partnerkou. Odmalička ale toužila poznat mámu Shelley. „Táta přede mnou nikdy neskrýval, že jeho manželka není moje vlastní máma. A já stále přemítala, proč mě ta pravá opustila,“ vypráví devatenáctiletá Candice.

Celé dětství nechtěla chodit na návštěvy ke kamarádům. Bylo jí smutno, když viděla, jak je maminky hýčkají. „Když jsem začala dospívat v ženu, rozhodla jsem se, že udělám všechno pro to, abych Shelley našla. Celé dny jsem sedávala a koukala na jedinou její fotku, kterou jsem měla. Musela jsem poznat člověka, jenž mě zplodil. Díky němu jsem chtěla poznat i sebe,“ popisuje začátky hledání matky Candice.

Can

Autor: reprofoto The Sun

Tápání ve tmě

Touha setkat se s biologickou matkou neměla nic společného s otcovou ženou, která ji vychovávala. Měly skvělý vztah, chodily nakupovat, povídaly si o klucích. Shelley, která Candice porodila, ale zůstala velkým tajemstvím. Dráždivým otazníkem, na nějž odmítal dát otec odpověď. „Nechtěl se o ní bavit. Pouze řekl, že utekla s jiným a že je nám bez ní líp.“

„Místo otce jsem se tedy vyptávala babičky. Když o Shelley mluvila, bylo mi dobře. Přesto, že většinou povídala děsné věci. Já ale věřila, že se všichni mýlí a já jim to jednou vyvrátím. Moje maminka musí být dokonalá,“ vzpomíná Candice.

Zoufalý hon za pravdou

Candice pátrání po matce totálně propadla. „Cítila jsem, že mám v srdci velkou díru a tu musím vyplnit láskou vlastní mámy,“ svěřuje se Candice, která začala zanedbávat školu. Mámu hledala na internetu i v ulicích.

Jednou, když chtěla po bezcílně prochozeném dnu jet domů, uviděla povědomou ženu. Podobala se matce na zašlé fotce. „Hned jsem věděla, že je to ona,“ říká studentka.

Candice byla zaskočená. Nemohla ji pronásledovat, oslovit. Byla si jen jistá, že je to matka. Byla naživu a pobývala ve stejném městě. „Otec mi vždy říkal, že je máma zapletená do drog. Nevěřila jsem mu. Myslela si, že jenom chce, abych přestala s pátráním.“

Konečně u cíle

Jednoho dne se Candice odhodlala jít na policejní stanici. Řekla, že pátrá po matce. Nadiktovala její jméno, věk. Policisté našli složku s kriminálními zápisy Shelley Gibson. Candice konečně dostala vytouženou adresu a číslo na mámu.

„Čekala jsem až do večera a pak mamince zavolala. Její hlas zněl tak povědomě,“ vzpomíná na první rozhovor Candice a dodává: „Myslela jsem, že bude šťastná, když jsem se ozvala. Bude se omlouvat, plakat do telefonu. Místo toho jsem vyslechla mnoho zbytečných slov o ničem. Ale chtěla se sejít.“ Otec se to snažil Candice rozmluvit. Neposlechla a další den za matkou euforicky spěchala.

Místo ideálu monstrum

V kavárně, kde se měly sejít, poklepala Shelley Candice na rameno. Dcera se s očekáváním otočila. „Byla jsem v šoku. Nevypadala vůbec jako žena, kterou jsem znala z fotografie. Na ní vypadala tak zdravě, krásně. Dlouhé plavé vlasy jí padaly na ramena,“ zajíká se při vzpomínce Candice.

Před Candice stála sešlá žena. Šedé slepené vlasy, ruce zjizvené od jehel, žádné zuby. Místo úsměvu škleb lidské trosky. „Neustále mi něco povídala. Vyprávěla a vyprávěla. O tátovi mluvila špatně, ale já stejně každé její slovo hltala. Říkala, že mě opustila, protože nemohla dělat hospodyňku, manželku na plný úvazek. Podle ní by měl každý dělat to, po čem touží,“ chrlí zážitek Candice.

Když se Candice zeptala Shelley na drogy, ujistila ji, že jsou minulostí. Dcera jí uvěřila. Touha rehabilitovat matku byla silnější než realita. Candice zpustlou narkomanku vidět nechtěla.

Scestné naděje

Candice byla šťastná, že matku našla. Chtěla ji spatřit hned další den. „Byla jsem tak nadšená, když mě na rozloučenou objala,“ vzpomíná Candice. Nervózní otec nechtěl dceru na druhou schůzku pustit. Ona stejně šla.

Už napodruhé Candice zjistila, že Shelley lhala. Sice přestala s heroinem, ale brala crack. Prý kvůli bolestem. „Tvrdila, že ztratila telefon, nemohla zavolat lékaři pro prášky, tak se tlumila něčím jiným.“

Shelley žila v polorozpadlé ubytovně na King‘s Cross v Londýně a dcera všem jejím blábolům uvěřila. Koupila jí nový telefon, aby byly v kontaktu. Dala jí peníze. A kupovala jí další nové telefony, dávala další prachy. Candice si zkrátka platila máminu lásku, kterou jí ona nikdy nedala.

Kruté prozření

Dívka se kvůli mámě zadlužovala u rodiny, kamarádů. I když už jí bylo jasné, že všechno padne na drogy. Ale ona stále toužila po mámině pozornosti, pochvale, pohlazení.

Jednou nic nesehnala. „Shelley se na mě pohrdavě koukla. Řekla, že to můžu napravit, protože čerstvé masíčko se na ulici prodává draho. Mohla bych jí prý nosit velký peníze,“ vypráví Candice.

V tu chvíli byl konec. Skutečnost konečně přebila nereálný sen. Dcera řekla matce, že nic takového přece chtít nemůže. Shelley ji vydírala: „Jestli mě miluješ, tak půjdeš šlapat. Správná dcera by to pro nemocnou matku udělala.“ „Byla jsem v šoku. Chtělo se mi zvracet. Plakala jsem a utekla pryč,“ uzavírá svůj hořký příběh Candice.

Trpký happyend

„Mám tu nejhorší matku v celé Británii,“ tvrdí Candice, které konečně splatila velké dluhy, jež si kvůli matce způsobila. „Jsem šťastnější bez biologické matky, než s ní. Ale přesto si troufám tvrdit, že v nejmenším nelituji. Díky téhle zkušenosti dokážu docenit lásku nevlastní mámy a tatínka. Už nemám pochyby, kdo jsem a kam patřím.“