Tento příběh se odehrál téměř před dvěmi lety. Pořád je ale alarmující. Začalo léto 2009, rodina Myslikovjanova odjedla z Prahy do Pikovic, aby tady trávila prázdniny. Dcera Vanda se ale domů už nikdy nevrátila.

Osudnou cestu si Vanda vybrala

V sobotu 27. června vyrazil Marek Myslikovjan na kole s desetiletou dcerou Vandou a dvouletým synem Davídkem na dětský den. „Měla jsem do Davle původně jet s nimi, ale nebylo mi dobře, tak jsem zůstala doma. Manžel jel sám s Davídkem ve vozíku a malou Vandou. Protože bylo hodně vody, museli jet po silnici, kterou Marek nemá rád. Ještě mi ale volal, že řidiči jsou skvělí a vyhýbají se jim obloukem,“ vzpomíná paní .

Když si děti užily zábavu, vydala se rodina vpodvečer na zpáteční cestu. Všichni měli jako vždy ochrannou helmu. „Marek chtěl jet jinudy, přes Petrov, ale Vandička rozhodla, že pojedou zpět stejnou cestou, nechtělo se jí šlapat do kopce....“ pláče paní Zdeňka.

Smetl je opilec

Události nabraly rychlý spád. Opilý řidič Moučka, kterému hodinu po nehodě naměřili 2,34 promile alkoholu v krvi, bez technického průkazu a přes soudní zákaz řízení, smetl všechny tři ze silnice. Marek Myslikovjan vyvázl se zraněním zad a otřesem mozku, Davídek byl zhmožděný po celé pravé straně těla, měl otřes mozku a zlomenou nohu, Vanda utrpěla smrtelná zranění.

„Na místo nehody mě dovezla sousedka, Vandu vezli vrtulníkem a mě s Davídkem a manžela sanitkami do Motola. Nemohla jsem se rozdvojit, a protože mě více potřeboval kvůli vyšetřením Davídek, zůstala jsem s ním. Bylo to hrozné. Zprávy o Vandě byly špatné. Poslední naděje zhasla, když mi jeden z doktorů v půl jedné v noci řekl: ,Chlapeček dobrý.‘ ,A holčička?‘ ptala jsem se. ,Ta ne,‘ řekl a utekl, nemohl to ustát.“ Vanda měla poraněnou hlavu, pánev, bedra, nefungoval krevní oběh, zemřela 28. června ráno. „Nabídli nám, jestli ji ještě chceme vidět. Chtěla jsem, potřebovala jsem se rozloučit.“

Irena (50): Zavinila jsem smrt syna

Konec naděje

Když Davídka a jeho otce pustili z nemocnice, rodina zůstala v Pikovicích celé prázdniny. „Bála jsem se jet domů, nevěděla jsem, jak to zvládnu. Navíc jsme chtěli, aby Davídek byl hodně venku. Rodina zrušila dovolenou u moře. „Obávali jsme se, jak to bez Vandy zvládneme. Museli jsme rušit i její baletní soustředění, dovolenou s babičkami. Oba jsme na doporučení začali brát prášky na nervy. Já už je neberu, manžel ještě ano – on u té nehody přímo byl... První čas po smrti Vandičky mi hodně pomáhal překonat fakt, že Davídek měl zlomenou nohu a vyžadoval neustále moji péči, kterou ostatně potřebuje i teď.“

Rodina Myslikovjanových se rozhodla AVanda s bratrem Davídkem

Autor: archiv Myslikovjanových

Směšný rozsudek

První soud se konal 2. října 2009 bez přítomnosti rodinné advokátky a bez rodiny. Byl to den, kdy měla Vanda slavit jedenácté narozeniny. „Někde se ztratila část spisu a my jsme se kvůli tomu o přelíčení a trestu odnětí svobody na tři roky nepodmíněně dozvěděli až druhý den z deníku Blesk. Odvolací soud zvýšil sazbu na čtyři roky a šest měsíců odnětí svobody a zákaz řízení na šest a půl roku. Trest považují za totální výsměch. Byla bych ráda, kdyby soud vzal v potaz ublížení na zdraví ne jedné, ale tří osob, a tak se zvýšila sazba na tři až deset let...

Málá utěcha

Zdeňka zjistila, že v jejím okolí žijí lidé, které postihlo podobné neštěstí. „Víte, když mluvíte s někým, kdo zažil stejnou věc a třeba po letech o tom s vámi mluví, je to takový malinko osvobozující pocit. Víme, že v tom nejsme sami a že se s tím dá žít dál. Jsou to záležitosti jinak absolutně nesdělitelné. Vandiny věci jsme rozdali kamarádkám, které to zvládly, nechali jsme si asi tři krabice spisů a drobností... naučíte se o tom mluvit... Ale někdy přicházejí takové záblesky, kdy tomu nemůžu uvěřit, někdy mám pocit, že to je jenom sen.

Sophiina volba: Přežije jen jedno z trojčat, řekli matce lékaři