5°C
Jiřina Brandejská je nešťastná a stále se sama obviňuje. „Pořád si říkám, že jsem to zavinila já. Nedokážu zvládnout vyhrocené situace. Proč ale kvůli tomu mají být synové v dětském domově? Bojím se, že ten mladší se tam zkazí. Už se tam chytil party a začal kouřit,“ řekla Jiřina Brandejská.
Nemá peníze na právníka, hájí se sama
Manžel před rokem přišel na měsíc o práci. Na tři dny jim vypnuli elektřinu, neboť zaplatili pozdě zálohu. Mladší syn navíc vedl divné řeči o sebevraždě. Nezvládla to a obrátila se o pomoc na sociální odbor města Vysoké Mýto. Nebyl to tehdy její první psychický problém a pracovnice sociálky po poradě se soudcem rozhodly o umístění obou jejích synů z prvního manželství do diagnostického ústavu. Později i do dětského domova.
Mladší dceru (4) matce však pracovnice ponechaly. „Dceři je po klucích smutno. Hlavně po starším, na kterém lpěla. Je pravda, že moc peněz nemáme. Já jsem v invalidním důchodu a dostávám jen 3000 korun. Kluci by ale měli být s rodinou, a ne v dětském domově,“ říká Jiřina Brandejská.
Ona ani manžel nekouří, nepijí, nesázejí. Opravili si domek a vzorně se o něj starají. Čekají dalšího potomka. Nešťastná žena se domnívala, že soud o kluky vyhraje. Neměla však peníze na právníka, a proto se hájila sama. Soud prohrála, kluci musejí zůstat v dětském domově. „Proti rozsudku se chci odvolat. Nechci se synů vzdát,“ loučila se Jiřina Brandejská se slzami v očích.
