Pondělí 28. září 2020
Zataženo, déšť 11°C

Se spolužákem jsem skončila v ložnici, v předsíni byl manžel s brunetou!

7. srpna 2009 | 10:23

Byl pátek podvečer, já si chystala žehlicí prkno a kupu prádla s tím, že u oblíbeného seriálu mi to půjde lépe. Zapínala jsem žehličku, když mi zazvonil mobil.

Byla to sestra a prosila mě, ať přes víkend vyměním vodu a zrní jejich andulákovi Ferdovi. Večer, když přišel manžel z práce, jsem mu řekla, že půjdu zítra odpoledne za ptákem. Bylo mu to jedno, protože v jednu vyráží na ryby a neví, kdy se vrátí. No nevadí, až půjdu od sestry, zavolám kamarádce, dáme si někde kávu a zdrbneme ta naše zlatíčka.

V sobotu po obědě se manžel vytratil a já šla za Ferdou. Bylo krásné počasí. Pomalu jsem se loudala k sestřině domu. Na přechodu se vedle mě zastavil pán, chvíli koukal a pak se mě zeptal: „No jsi to ty, Jarmilo?!“ a objal mě a políbil. Byl to Jirka, můj spolužák ze střední a nějaký ten pátek nejen spolužák. Po obvyklých otázkách „Jak se máš?“ a „Jak jde život?“ se mě zeptal, jestli spěchám. „Vlastně ani ne. Jestli chceš, můžeš jít se mnou. Dáme kafe a pokecáme,“ odpověděla jsem mu.

Jenže sestra kávu neměla. V ledničce ale bylo otevřené červené víno. Oběma jsem nám nalila a řeknu vám, že už dlouho jsem se tak nezasmála. Vzpomínky na školu, profesory, holky i kluky. Bylo to moc příjemné. Víno jsme sice dopili, ale Jirka mě lámal, ať najdu ještě „lahvinku“. Prý mi ji zaplatí, abych mohla koupit sestře novou. O to mi však nešlo. Začalo se mi to nějak vymykat z rukou. Jirka mě během řeči občas pohladil, dal mi pusu na tvář a tvrdil, že s roky má krása rozkvetla (to se mu opravdu líbí těch deset kilo navíc?). O co prý jde, vždyť se jen pobavíme a pak odsud vypadneme...

Z chvilku byly dvě hodiny, ve flašce Napoleona už jen na dně a Jirkovy rty a ruce čím dál odvážnější. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme byli vedle v ložnici a já provedla to, co jsem tak odsuzovala! Moje první nevěra! Jak půjdu domů a podívám se svému muži do očí? Jirka mě utěšoval: „Byl to úlet, to se stává. Kvůli tomu ještě nejsi žádná, víš co...“

Ležela jsem vedle Jirky, který podřimoval, a já s hlavou plnou výčitek zaslechla otvírání dveří. „No nazdar, teď to ještě uvidí ségra! Co tu dělá?“ proběhlo mi hlavou. Připlížila jsem se ke dveřím a trochu je pootevřela.

To byl tedy šok! V předsíni stál můj muž a objímal nějakou tmavovlásku. Jak se sem dostal, co tu dělá? Chtěla jsem vylítnout, ale pak jsem si uvědomila celou situaci. Probrala jsem Jirku a potichu jsme se oblékli. Vedle vše utichlo, tak jsem pootevřela a zjistila, že můj milovaný mužíček se se svou kočičkou přesunul do obýváku, a podle sluchu jsem poznala, že si nevyprávějí pohádky.

Co jsem měla dělat? Potichu jsme se s Jirkou vykradli ven a před domem se rozloučili. Doma jsem si napustila vanu a v bublinkách přemýšlela, co dál. „Je mi nevěrný, ale to já jsem byla taky, asi na to zapomenu a uvidím, co přinese život dál, jestli ty jeho ryby nejsou dvounohé. Ale jak se tam dostal?“ vířilo mi hlavou.

To jsem se brzy dozvěděla. Sestra mi volala, jestli je vše v pořádku. Ptala se, zda jsem už našla její klíč? Jaký klíč? Nechápala jsem to. „Ty sklerózo. Byl u nás Kája, že sis někam založila klíče, a tak jsem mu dala ještě jeden náhradní,“ odpověděla mi. No a můj muž nepočítal s tím, že se u sestry zdržím.

Čtenářka Jarmila

Autor: Blesk