I přes pochyby kamarádek jsme spolu byli tři roky a pak mě požádal o ruku. Později jsme byli čtyřčlenná rodinka a s mužem jsme vedle sebe žili několik let jako dvě neoddělitelné bytosti. Manželský život mě mnohé naučil a asi díky tomu jsem v sobě našla odvahu a možná i drzost, když bylo naše štěstí ohrožené…

To odpoledne jsem spěchala koupit něco k večeři a těšila se na chvíli odpočinku alespoň večer u oblíbeného seriálu. Naštěstí mi manžel volal, že mě cestou domů vyzvedne. Za chvíli přede mnou zastavila ,,Baruška“. Tak nazýval pracovní auto letitý kamarád a mužův kolega Radek. Cestou se spolu bavili o práci, vtipkovali a já byla jen tichý společník. Unavená jsem pozorovala krajinu. Blábolili o všem možném a pak se stalo, že z Radkových úst vyšla zvláštní věta: "Ten svetr ti docela sekne, i když pro mě by ta divočina nebyla.“

Ať jsem na první pohled vypadala unaveně, neuniklo mi nic. ,,No asi tě poslechnu, jsi v módě nejlepší kritik,“ odpověděl manžel a nahodil jiné téma. Šestý smysl mi napovídal, že něco není tak, jak má být, protože manžel svetr, který měl právě na sobě, moc nenosil, a navíc, muži se většinou o oblečení nebaví. Něco mi na tom všem nesedělo.

Na pár dní jsem na tuto příhodu zapomněla, ale pak, při praní, jsem si uvědomila, že pulovr ve špíně není a manžel v něm do práce nešel. Přesto ležel za pár dní v koši na prádlo… Odněkud ho musel přinést. O milence bych nikdy ani neuvažovala, jen kdyby flíček u krku na svetru nebyl od make-upu. Vzpomínka na večírek, kde se část večera vybavoval s pro mě neznámou ženou, mě nenechala klidnou. Tvrdil, že je to mladší spolupracovnice z jiné firmy a večírek byl možnost, jak získat informace a rozjet nový obchod. Nepřišlo mi to divné, ale teď se změnila situace. Co když je to ona! Vlastně jsem o tom byla přesvědčená. Vybavovaly se mi úseky večera. Manžel úsměvy na zrzku nešetřil. Kdybych tak tušila, co za tím vězí… Doma se choval stejně. Nikam neodcházel a nevracel se pozdě. Spal jako špalek, zato mě trápily představy o nepříjemné pravdě, ale bylo mi jasné, že se nevzdám.

Rozhodla jsem se přijít všemu na kloub. Přes známé jsem zjistila, kde zrzka pracuje, a nikdo neměl podezření, proč ji sháním. Vyptat se na ni nebylo těžké a sehrát roli klientky šlo hladčeji, než jsem předpokládala. Bez příprav a promyšlených vět jsem vyťukala číslo dotyčné. Sotva se ozval jemný hlásek, spustila jsem: ,,Vím, že máte poměr s mým manželem.“ Přesvědčovala mě, že jde o omyl, ale později neměla sílu lhát. „Přiznal se, řekl mi o vás. Víte, jak je nebezpečný nechráněný sex? Máme dvě děti, použili jste alespoň kondom?“ pokračovala jsem drze v lživém rozhovoru. Martin by se nikdy k nevěře nepřiznal, zpečetil by tak konec manželství. Věděl, že bych ho opustila bez další šance. Nevěru nechápu a netoleruji, a on to věděl. Koktavým hlasem se nakonec zrzka doznala a sama naznačila, že vztah ukončí. Vše šlo hladce, ale vyhráno nebylo. Nezbývalo než doufat, že rodina pro mého muže znamená víc než krásné chvíle plné sexu.

Chovala jsem se jako jindy. Honilo se mi hlavou, proč mě můj Martin podvádí. Co mu doma schází. Pár dní od telefonátu toho moc nenamluvil. Vydržela jsem mlčet. Měsíc podivného napětí se přehoupl a přišla změna. Opět to byl MŮJ Martin. Zůstal, miloval svou rodinu více než krásné křivky. Možná nebýt té drzosti, která se ve mně vzala, ztratila bych svého muže nadobro. Podniknout záchranou cestu pro zachování skvělého manželství se tak vyplatilo.

Čtenářka Zuzana

Můj manžel dal přednost rodině.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM