Neděle 6. října 2024
Svátek slaví Hanuš, zítra Justýna
Zataženo, déšť 10°C

Kryl považoval Gotta za normalizačního zpěváka a tvrdil: "Mlčet je blbost"

  • 12. dubna 2021 | 06:00

    Karel Kryl by dnes oslavil sedmasedmdesáté narozeniny, před pár týdny to bylo 27 let od jeho smrti. Básník, skladatel, skvělý glosátor politického dění, kytarista, jehož písně oslovují i dnes. Kdo by aspoň jednou někde u táboráku nezpíval jeho Anděla, Morituri te salutant nebo Salome?

    Stal se symbolem odporu proti okupaci Československa a ani po návratu z exilu se nebál kritizovat nové poměry. Bohužel si svobodu dlouho neužil, zemřel pár let po sametové revoluci.

  • Už v dětství přemýšlel o spravedlnosti

    Autor: Supraphonline

    Narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži a pocházel z rodiny tiskaře. Tiskárnu založil už jeho děda a po smrti ji převzal Karlův táta. Bohužel přišel únor 1948 a celou tiskárnu komunisté o dva roky později doslova rozbili. To zřejmě poznamenalo i malého Karla, od té doby se tak trochu vymykal. Vážil si křesťanských hodnot a mnohými z nich se při skládání později inspiroval. Měl šikovné ruce a věnoval se keramice. Dokonce šel studovat do Bechyně a po škole se tvoření z hlíny nějaký čas věnoval. Už tenkrát ale miloval také kytaru a v patnácti napsal první píseň.

  • Písně, nebo básně? A není to jedno?

    Autor: Profimedia

    Že chtěl vždy dostat do skladeb něco víc, o tom svědčí jeho texty, které byly spíše poezií. Mnohé uměly pohladit po duši, jiné doslova naháněly husí kůži, jak moc byly smutné či depresivní. Některé byly ale plné hříček a rozhodně platí, co o nich později prohlásila jeho druhá žena Marlene – že "prostě byly jeho život“. Jeho skladby nebyly typické, také koncertoval spíše v malých městech. Díky rozhlasovému pořadu Houpačka se dostal do povědomí širší veřejnosti. Vyšlo mu taky LP Bratříčku, zavírej vrátka. To bylo jediné a poslední LP na území tehdejšího Československa, vyšlo v březnu 1969.

  • Bratříčku, zavírej vrátka

    Autor: archiv pořadatele ,ČTK

    Nikdy nedělal kompromisy, proto nemohl přihlížet ani sovětské okupaci. Účastnil se stávek, zpíval písně, které vystihovaly tehdejší situaci – třeba právě Bratříčku, zavírej vrátka. I když o něm mnozí prohlašovali, že vlastně ani neumí zpívat, nebyla to pravda. Jeho hlas byl jedinečný a jeho projev naprosto přesvědčivý. Po roce 1989 o něm Vladimír Merta prohlásil, že mezi folkaři existují srovnatelní kytaristé, ale jen jeden skutečný zpěvák, a to Kryl. Uměl frázovat, zvládal i vysoké tóny. A měl především schopnost písněmi vyslovit to, co cítil.

  • Normalizace a útěk do exilu

    Autor: Profimedia

    Nemohl zůstat tam, kde člověk nesmí říkat pravdu. Byl navíc velmi citlivý a měl velké srdce. Jak píše Bohumil Pečinka v Reflexu, byl to taky nervní chlápek se silným egem. Vstup sovětských vojsk nesl těžce, ale paradoxně rostla jeho popularita. Jeho nahrávky si lidé pouštěli dokonce i v Polsku. V roce 1969 ale mnozí pořadatelé rušili jeho koncerty a jeho písně se zakazovaly. On sám prohlašoval, že v kleci se žít nedá, a v září 1969 emigroval. Začátky v cizí zemi byly těžké, ale začal pracovat pro Svobodnou Evropu jako sportovní redaktor, politický komentátor, a uváděl dokonce hudební pořady.

  • Lítost, že se nepotkal s Havlem

    Autor: Supraphonline

    Když přišla sametová revoluce, natěšený se už v listopadu vrátil domů. Zpíval na koncertech, ale začal také kritizovat to, co se mu nelíbilo. Nesouhlasil například s rozdělením Československa a kriticky se vyjadřoval k mnohým polistopadovým představitelům. Přesto podle některých pamětníků nesl velmi těžce, že se nikdy nesetkal s Václavem Havlem, a také to, že na Václavském náměstí zpíval s Karlem Gottem, kterého považoval za normalizačního zpěváka.

  • Návrat domů jeho srdce nevydrželo

    Autor: Profimedia

    Prvotní nadšení z politických změn vystřídalo zklamání z dalšího vývoje. Jeho citlivá duše to všechno zřejmě neunesla a 3. března 1994 ho zradilo srdce. Bylo mu necelých padesát let, když zemřel na infarkt. Posmrtně obdržel řadu ocenění, a to včetně medaile Za zásluhy (1995), Řádu Tomáše Garrigua Masaryka (2014) nebo zapsání do Síně slávy ceny Gramy (1995). V roce 2016 se do kin dostal dokument Bratříček Karel polské režisérky Krauzeové.

    Zajímavé osudy českých osobností sleduje Mall.tv ve svém cyklu ŽIvoty slavných. Co možná ještě nevíte o Janu Werichovi a Jiřím Voskovcovi, se dozvíte v tomto dílu:

Autor: aši
Diskuse ke článku
.