5°C
Pavel a Eva pocházeli z Olomouce a ke krasobruslení je přivedl otec. Byl to on, kdo jim plánoval tréninky a kdo nesnesl, aby se flákali. V zimě bruslili, v létě museli plavat a hrát tenis. Jak později oba říkali – i proto neměli kamarády. Jejich jediným kamarádem byl sport. Už od malička byl Pavel talentovanější, měl i lepší smysl pro rytmus. Přestěhovali se do Prahy a o Pavla byl ve sportovní škole hned zájem.
Nejdřív to vypadalo, že bude Pavel bruslit s nějakou jinou partnerkou, ale tehdy zasáhl otec, který řekl, že pokud nebude bruslit společně se sestrou Evou, tak nebude bruslit vůbec. Sourozenci tedy začali jako sportovní dvojice, v níž byl Pavel lepší skokan, ale Eva zase měla skvělý hudební sluch. Když pak ale viděli na mistrovství Evropy v roce 1958 tance na ledě, hned bylo jasno, že sourozenci budou dělat taky tance na ledě.
Jak později Eva Romanová Graham vzpomínala, Pavel byl v páru za rošťáka i velitele, ona byla precizní, která dávala jejich tancům ženský půvab. Lidé je milovali, a když se objevili v televizi, lidé přestali pracovat a s údivem sledovali obrazovky. V šedesátých letech se jim říkalo „naše děti“.
Pavel vždycky rád zlobil a totálně propadl motorkám. On a Eva byli jako den a noc, přesto byl jejich vztah výjimečný, jak později Eva vzpomínala. V roce 1962 vyhráli svou první medaili na světovém šampionátu. Tančili na Fibichův Poem a hala doslova bouřila nadšením. Evě bylo pouhých šestnáct, Pavlovi devatenáct.
Dostali nabídku ze Spojených států amerických na exhibici, ale komunisté je nepustili. Pavel se mezitím spřátelil s Františkem Šťastným, motocyklovou legendou, a toužil vyměnit brusle za motorku. Když získali v roce 1965 čtvrtý titul mistrů světa, uvědomili si, že bude lepší skončit na vrcholu. Přijali nabídku do lední revue Holiday on Ice a oficiálně Československo opustili.
Pavlovi už moc času nezbývalo, ale to samozřejmě netušil. Zamiloval se do Švýcarky Sonji, Eva zase do anglického krasobruslařského komika Jacka Grahama, s nímž vystupovala na ledě. Eva měla svatbu v Anglii, Pavel ve Švýcarsku i na Karlštejně. V roce 1971 Pavel lední revue opustil a s bruslením definitivně skončil. S manželkou žil v Tennessee.
Pak ale přišel osudný rok 1972. Bylo jedenatřicátého ledna a Pavlovi zavolal známý, jestli by mu jako náruživý milovník motorek nepomohl spravit auto. Pavel za ním vyrazil, auto spravil a pak se chtěl rychle vrátit domů. Jenže jel až moc rychle a dostal smyk. Skončil v příkopu s proraženým spánkem. Zemřel na místě.
Eva Romanová Graham po bratrově smrti s bruslením skončila. Ona a její manžel se pak věnovali drůbeží farmě, jezdili po Americe a rekonstruovali statek na Plzeňsku. Loni při listopadové návštěvě Memoriálu Pavla Romana v tancích na ledě v Olomouci prohlásila: „Krasobruslení sleduji, ale třicet let jsem na bruslích nestála. Už mě to neláká. Ale koupila jsem si in-line brusle.“
