2°C
Narodila se jako Dagmar Veškrnová v březnu 1953 v Brně. Otec byl soustružník, matka účetní. Otec si přivydělával jako estrádní bavič a konferenciér, skládal muziku a hrál na několik nástrojů.
Dagmar už tedy od malička nasávala komediantství. Jako holka byla raději ve společnosti kluků a lezla po stromech, práskala do bot a občas se i prý poprala. Určité rebelství jí zůstalo až do dospělosti, jak se později mnohokrát projevilo. Od třinácti let se chtěla stát herečkou a poprvé se postavila na divadelní prkna v židenickém Komorním divadle v pohádce, kde hrála čerta. První skutečnou rolí pak byla role v Karafiátových Broučcích v brněnském Státním divadle.
Vystudovala konzervatoř, pak herectví na JAMU. Zdálo se, že jí všechno jde, navíc k tomu všemu přispívala i její veselá povaha a optimismus. V roce 1975 se vdala za herce Radvíta Nováka a další rok přivedla na svět svou jedinou dceru Ninu. Brzo však následoval rozvod a ona se začala ještě víc upínat k herectví.
Komediantka i herečka vážných rolí
Měla komediální talent, který prokázala v mnoha filmech, ať už to byly snímky Holky z porcelánu, Zítra to roztočíme, drahoušku, Já už budu hodný, dědečku – a v mnohých dalších. V sedmdesátých letech minulého století byla jednou z nejpopulárnějších hereček u nás a lidé ji zbožňovali. Že se jednou stane i nejpopulárnější první dámou, na to určitě ani nepomyslela.
Nebyla však „jen“ skvělou komediantkou, zářila i ve vážnějších rolích, například jako Kateřina v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy ve Wolkerově divadle. V roce 1979 získala angažmá ve vinohradském divadle, tam pak na ni čekala řada důležitých rolí. Za tu nejdůležitější považovala ona sama postavu Evy z dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba. Divadlo jí podle jejích slov přinášelo očistu, byla to její láska.
Setkání s Václavem Havlem
Divadelní kritik Hulec o ní napsal, že je ve věku, kdy může zúročit své životní zkušenosti, a že v ní doutná herecký i lidský potenciál jako v sopce. Jako by předvídal její budoucí postavení. V roce 1996 začaly na veřejnost prosakovat zprávy, že se vídá s prezidentem Václavem Havlem, který byl od ledna vdovcem. Začali chodit na společenské akce, v říjnu oslavil prezident své šedesátiny – spolu s Dášou. Tisk ji už tehdy označil za „přítelkyni pana prezidenta“.
V lednu 1997 přišel pro spoustu českých občanů šok. Prezident Havel se krátce po vážné operaci plic oženil s Dagmar Veškrnovou. Že to lidem nevonělo, se ukázalo ve výsledcích průzkumu veřejného mínění. Nevoli vyvolal sňatek u 62 procent veřejnosti. Co lidem tak moc vadilo? Vždyť Dáša byla populární herečka, veselá, usměvavá a sympatická. Zřejmě to, že svatba přišla necelý rok po smrti milované Olgy, první ženy Havla.
Těžké začátky první dámy
Srovnávat Olgu s Dagmar není možné, ti, kteří Olgu zbožňovali, považovali její následovnici za povrchní a neskromnou. Druzí ovšem vyzdvihovali její přirozenost, energičnost a samostatnost a později především její péči o nemocného manžela.
Václav Havel mnohokrát řekl, že si Dagmar nebral, aby nahradila Olgu, ale protože se mají rádi a chtějí spolu žít. Svou roli první dámy brala Dagmar vážně, založila nadaci, věnovala se dobročinnosti a skvěle reprezentovala svého manžela při státních návštěvách. Nestála jen po boku, dávala najevo svůj názor a někdy dost razantně a bohémsky.
Nebyla milovaná, nebo nenáviděná, byla vždy kontroverzní. Pro někoho chytrá, milá, pro jiného hloupá a povrchní. Její blízcí o ní ale říkali, že "byla především živočich". V roce 1997 vzbudila nevoli, když navrhla, aby byla pozice první dámy upravena zákonem, později pak v roce 1998 při volbě prezidenta zapískala na protest proti urážkám od poslance Jana Vika. Ať už bylo její gesto myšleno sebelíp, všichni se shodli na tom, že první dáma by se podobných úletů neměla dopouštět.
Havel však stál na její straně, jako ostatně vždy. Oceňoval její srdce a určitou ztřeštěnost, která mu nedovoluje jen tak ležet a utápět se v nemoci. Veřejnost však tohle nechápala a Dagmar sympatie nezískávala, naopak. V listopadu 1997 průzkum agentury Factum ukázal, že nejlépe zastávala roli první dámy Olga (80,5 procenta), pro Dagmar se vyslovilo jen 3,3 procenta dotázaných. Prý přes 77 procent obyvatel se pak domnívalo, že Dagmar ovlivňuje svého muže, a dokonce ji vinili z poklesu obdivu k hlavě státu.
V té době se také na veřejnosti objevovalo nejvíc vtipů na její účet. Vztahy s novináři byly na bodě mrazu. Soudila se a podávala žaloby na ochranu osobnosti. V roce 1998 perforovalo prezidentovi tlusté střevo a byla to Dagmar, která mu zřejmě zachránila v Rakousku život. Byla to ona, které vyčítali kdeco, která ho ale držela za ruku a strávila u něj většinu času. Stala se hrdinkou a novou hvězdou médií. Teprve teď na ni změnila veřejnost svůj názor a její obliba začala růst.
Houževnatá a tvrdohlavá, taková Dagmar byla zejména tehdy, když musela nasadit své síly a bojovat. Václav pro ni byl tím, koho má chránit a komu má pomáhat plnit poslání. Dokonce řekla, že všichni ti, kteří o Havlovi psali kriticky, budou jednou na okamžiky, které v jeho přítomnosti strávili, vzpomínat jako na nejlepší chvíle svého života. A měla pravdu.
Ať už je jakákoli, jako první dáma byla silná a vitální. Byla prezidentovi více ženou a kamarádkou a on ji považoval za anděla strážného, který ho hlídá. Její přítomnost ho vždy zklidnila, to ostatně potvrdil i jeho osobní lékař. Vzdala se herectví, aby mohla být po jeho boku, byla s ním i při jeho smrti v prosinci 2011. Paradoxní je, že teprve v téhle chvíli si Dagmar vysloužila slova uznání.
Herectví se během funkce první dámy vzdala, vrátila se k němu až v roce 2006 ve hře Chvíle pravdy v Divadle na Vinohradech. V roce 2008 nastudovala jako host roli v Čechovově Višňovém sadu a od sezony 2009/2010 je stálou členkou vinohradského divadla. V lednu dotočila komedii Vlastníci, kde si zahrála protivnou členku bytového družstva, která všem leze na nervy. Vedle hraní se objevuje na společenských akcích a stále se jí dostává pozornosti jako bývalé první dámě.
