2°C
Dětství mezi intelektuály
Narodila se v roce 1912 do rodiny ekonoma Františka X. Hodáče a Adély Hodáčové-Gollové, jejíž otec byl významný historik a pedagog Jaroslav Goll. Ten mimo jiné učil budoucího císaře Karla I. Rodiče se snažili dát Nataše co nejlepší vzdělání, a ta toho využila vrchovatě. Byla velmi inteligentní, jazykově zdatná a milovala umění. Chodila na soukromé hodiny klavíru, tance a herectví, a i když začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia nakonec nedokončila. Ne proto, že by na to neměla, ale protože v roce 1932 dostala první hereckou nabídku. Bylo jí tehdy dvacet.
Co říká Aleš Cibulka o první republice a Nataše Gollové? Podívejte se na video:
Spontánní a trochu lehkomyslná
Nataša byla velice spontánní a akční, dokázala se rozhodnout ze dne na den, aniž přemýšlela o tom, jaké následky to bude mít. První angažmá bylo v Olomouci, kde vydržela dva roky. Odtud zamířila do Bratislavy a po roce nastoupila do Vinohradského divadla, kde prožila celou válku. Její role byly nejen komediální, ale zahrála si i ve velkých dramatech.
V divadle se objevila i v hlavní roli komedie Kristán, která byla později zfilmována
s Oldřichem Novým. I když ji většinou všichni vnímali jako potřeštěnou představitelku komediálních rolí, uměla mnohem víc. Nicméně nejvíc si ji pamatujeme právě z těch, ve kterých předváděla svůj přirozený naturel. Jako první ji obsadil do komedie Kantor Ideál Martin Frič, který pro ni začal šít role na tělo, jak později vzpomínala sama Gollová.
Hvězda mnoha tváří
Její filmografie z třicátých let byla skutečně neuvěřitelná. Zahrála si ve filmech Lízino štěstí, Dívka v modrém, Příklady táhnou a největší popularitu jí zajistila komedie Fan Vavřincové Eva tropí hlouposti. Její Eva byla nádherná, bláznivá, rozverná
a naprosto úchvatná. V Kristiánovi zase předvedla tichou a ušlápnutou myšku Marušku. V obou rolích byla vynikající a vyplývá z nich, jak široké herecké schopnosti Gollová měla.
Následovaly Katakomby, Konečně sami, Pohádka máje – tam všude herečka převedla, jak skvělá je. V letech 1942 až 1943 se objevila v romantických dramatech Velká přehrada a Okouzlená, ovšem tyto filmy moc úspěšné nebyly. V roce 1944 si pak zahrála v německé komedii Vrať se ke mně zpět pod jménem Ada Goll, a právě tahle role později ovlivnila její život.
Chtěla lásku, ale vybírala si nesprávné muže
Nataša Gollová o svém soukromí nerada mluvila, ale ví se, že jejím životem prošlo několik mužů. Nejvíc prý milovala rumunského básníka Tristana Tzaru, který žil v Paříži. Byl o šestnáct let starší a s Gollovou se potkali v Paříži v roce 1932. Stalo se tak v ateliéru malíře Josefa Šímy, který ji namaloval. Zamilovala se tak moc, že obraz poslala tehdejšímu příteli do Prahy s poznámkou, že se už nikdy nevrátí.
Opět se projevila její spontánnost a pálení mostů. Vztah vydržel pár měsíců, pak se vrátila do Československa a z velké lásky se stalo velké přátelství, které vydrželo patnáct let. Kdo ví, možná to bylo i něco víc – pravdu se už ale nedozvíme. Po Tristanovi se v roce 1934 seznámila s hercem Františkem Vnoučkem, se kterým žila tři roky. Bohužel, ani tento vztah nevyšel. Vnouček byl komplikovaný, měl psychické potíže
a dost pil. Důvod vyšel najevo až na konci jejich vztahu – byl homosexuál, což v té době bylo velké stigma.
Osudový muž a tragické následky
Dalším mužem, který jí přišel do cesty, byl Willy Söhnel. A bohužel pro Gollovou byl Němec. Během okupace se stal ředitelem barrandovských ateliérů, ale podle historiků nebyl nacista. Naopak díky němu vznikla celá řada výborných filmů. Přesto na vztah s ním Gollová doplatila. Svatopluk Beneš, její velký kamarád, později řekl: „Nikdo nebral
v úvahu to, že to byl právě on, kdo držel český film nad vodou.” Dalším problémem bylo i to, že před Natašou s ním chodila Adina Mandlová. Ta Gollové říkala, aby se s ním raději rozešla, protože je Němec, ale Nataša se řídila svým srdcem.
A protože byla inteligentní, moc dobře věděla, že po válce bude trnem v oku. Dobrovolně se tedy přihlásila jako pomocná sestra do Terezína, kde se nakazila tyfem a málem zemřela. Bohužel, ani tohle gesto jí před nenávistnými útoky nezachránilo.
Závislosti podlehla i ona
V roce 1947 se odstěhovala do Českých Budějovic, kde si začala s režisérem Karlem Konstantinem. Ovšem ani tenhle vztah nebyl bez mráčků. Konstantin také holdoval alkoholu, přesto s ním žila až do jeho smrti v roce 1961. Pak už to nikdy nebylo ono. Tragédie, kterými si prošla, zřejmě dovedly i ji k alkoholu, který u svých mužů nesnášela. V něm hledala útěchu. Tu ale nikdy nenašla.
Stala se z ní nešťastná žena, která skončila v domově důchodů v pražské Krči. Zemřela
v říjnu 1988. Ovšem dodnes si ji budeme pamatovat jako noblesní, vzdělanou a tak trochu bláznivou dívku, která tropila hlouposti.
