Malá část, kterou klitoris odhaluje a která vypadá trochu jako knoflíček, který spouští rozkoš, je jen špičkou ledovce. Ve skutečnosti se mnohem větší část skrývá.
Pod povrchem vede tělo klitorisu od jeho špičky nejprve směrem k podbřišku a poté se rozdvojuje do dvou kořenů ve tvaru obráceného V, které se ohýbají do opačného směru. Kořeny klitorisu mohou být až deset centimetrů dlouhé. Klitoris v podstatě funguje jako malý penis. Při vzrušení se do něj nalije krev a zvětší se. Také je vnější část poštěváčku zakryta předkožkou – stejně jako penis. Jediný rozdíl je v tom, že klitoris je mnohem citlivější.
O klitorisu se vědělo už ve starém Řecku, ale až v roce 1559 byl oficiálně uznán a pojmenován lékařem Realdem Columbem. Pak se na něj ovšem zase na nějakou dobu zapomnělo, případně o něm literatura chybně hovořila. V Řecku i středověku byl orgasmus doporučován kvůli plodnosti a až do devatenáctého století ho schvalovala i katolická církev, a to především k uvolnění sexuálního napětí žen.
Na začátku devatenáctého století ovšem začali doktoři tvrdit, že orgasmus způsobuje strašlivé nemoci – jako například hysterii – a prohlásili klitoris za zcela nepotřebný orgán. Sigmund Freud se stal později odpůrcem klitorisu číslo jedna, když prohlásil, že každá zralá žena by měla zažívat orgasmus jedině prostřednictvím penetrace. Klitorisu poté nastala doba temna.
Ani dnes mu není věnována dostatečná péče a pozornost. Většinou je jeho stimulace soustředěna pouze na předehru. Přitom je to orgán, který si vyloženě říká o to, být pomilován. Pokud je na našem těle pouze k účelu slasti, tak proč ho nevyužít?
Podívejte se na video, ve kterém se dozvíte vše, co jste o klitorisu možná nevěděli: