2°C
Ale ano, milujeme je. Jsou báječní, úžasní a vůbec, co bychom si bez nich počaly, že jo? Jenže čeho je moc, toho je příliš. Můj muž si před třemi týdny zlomil ruku, takže nás spolu pevně svázal nejen home office a karanténa, ale i jeho neschopnost ukrojit si chleba. Varianta, že občas odjedu na chalupu na samotě, tedy padá a my jsme pořád spolu. A přestože se vlastně nic neděje, občas sednu do auta a jedu se trochu projet, abych byla alespoň chvíli sama. Je mi totiž jasné, že v mém muži to vlastně není, jen nejsem zvyklá být s ním téměř každou minutu dne.
Na zabití
„On tak divně chroupe a vydává u jídla nepříjemné zvuky. Už aby otevřeli hospody. Večer, kdy muž půjde na pivo a já budu mít klid, si snad zapíšu do deníčku. Zabilo by ho, kdyby mi občas s něčím pomohl?“ Tohle mi za poslední týden řekly nebo napsaly kamarádky, které se, stejně jako já, vyrovnávají s tak trochu domácím vězením, kdy jsme s partnerem a dětmi zavřené v jednom bytě. A přesně tohle jsou projevy takzvané ponorkové nemoci, která začíná drobnými neshodami, pokračuje dávkou opovržení, hádkami, a když ji neubrzdíte včas, může končit rozvodem. Naštěstí se dá zastavit dřív, než řeknete nebo uděláte něco, čeho byste mohla časem litovat.
Hurá, ponorka!
„V prvé řadě je zcela zásadní si uvědomit, že negativní pocity směrem k partnerovi plynou právě ze skutečnosti, že jsme spolu doma zavření,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková. Chyba tedy není na vaší, ale ani na jeho straně. „Stává se, že než partnerům dojde, že je vlastně potkala ponorka, tak se zbytečně pohádají, řeknou si mnoho zraňujících věcí na různá témata, v horším případě se dokonce rozejdou. Když si však žena včas uvědomí, že jde o ponorku, bývá pak už mnohem snadnější napětí doma efektivně řešit,“ dodává psycholožka.
Proč jsme zlí na ty, které máme nejraději? Na to odpovídá terapeut Honza Vojtko:
Já na prvním místě
Jenže jen vědomí toho, že jde o ponorku, nestačí. Další krok je uvědomit si, co chcete, a říct si o to. To se lehce řekne, ale hůř udělá. „Ve vztazích se často stává, že partneři nežijí svůj život, jako to dělávali dřív, ale mají tendenci se všem přizpůsobovat. Ženy uklízejí po dětech, učí se s nimi, venčí psy, vaří, muži místo aby byli chlapi, tak se podřizují a sedí doma a koukají na televizi. Nedochází nám základní pravidlo, a to je mít rád sám sebe, dělat, co mám rád, a být vnitřně hluboce spokojený s tím, jak žiju. Pak teprve můžeme dělat kompromisy,“ vysvětluje kouč Aleš Kalina. Problém je, že jsme od dětství zvyklé poslouchat, takže pak otročíme i v dospělosti. Samy sebou jsme tak možná chvíli večer, když už všichni spí a my máme hotovo. Pokud nemáte zdravě nastavený životní režim, v domácí izolaci to na vás dopadne jako balvan.
Říct si o to
Představte si, že nejste od dětství naučená uvědomit si, co vlastně chcete, natož abyste si o něco uměla říct. A teď jste se tak trochu ocitla v papiňáku, kde se vaří voda, pára nebezpečně syčí, a pokud ji neupustíte, hrozí výbuch. Abyste upustila páru, odpovězte si na některé otázky. Co přesně znamená mít se ráda? Jaký prostor potřebuju? Pak přijde na řadu realizace. „Než říct blízkému přímo, že ho mám plné zuby, bývá efektivnější spíše něco jako: Víš, že tě miluju, jsem ráda, že tě mám a že jsme si oporou nejen v těchto časech, ale já prostě potřebuji být chvíli sama,“ radí Alexandra Hrouzková.
Kam utéct?
Podle psycholožky není můj nápad s projížďkami autem vlastně vůbec špatný. „Můžete se s partnerem dohodnout, že vás nebude rušit, když se zavřete do některé z místností v bytě nebo budete třeba na zahradě. Když atmosféra doma začíná houstnout, je možné si dát třeba jen pár koleček kolem domu. Lidé jsou kreativní a velmi vynalézavě nacházejí způsoby, jak najít klid.“
Proč jsou hodné holky samy? Odpověď najdete v aktuálním čísle Blesk pro ženy, které seženete na stáncích. Nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat ZDE >>>
