4°C
Kdyby se divadla už nikdy neotevřela, co byste dělal za profesi?
Rentiér? Ne, vážně. Já nevím, já mám svoji práci rád. Ta možnost stále něco nového zkoušet a objevovat, potkávat se s novými lidmi, s mladšími kolegy, to není úplně časté. To také vyžaduje trochu dětské duše, hravosti. Já bych asi neměnil.
Jak prožíváte, respektive přežíváte druhou vlnu?
Určitě je to horší. To nové a nezvyklé už pominulo a teď vím, že po otevření nás čeká spousta práce s nastartováním těla a mysli, s osvěžením zaprášených textů a inscenací. V září jsem opravdu bojoval s nízkou profesní sebedůvěrou, s hledáním smyslu a společenské potřeby naší práce.
Čím si teď vyděláváte?
Načítám audioknihy. To je celkem nový fenomén, lidé si poslech literatury velice oblíbili, a to je dobře. Trpělivost s četbou bohužel klesá, nemáme čas si sednout s knihou a hluboce se začíst. Tak se většina knih načítá jako audioknihy a lidé je poslouchají v autě, v práci nebo na chatě. Tam, kde by se generace neshodly na výběru hudby, nastupuje audiokniha.
Máte z něčeho strach?
Někdy ano. Hlavně v noci, kdy všichni kolem spí. Ne o sebe, ale o mámu, pro kterou by onemocnění znamenalo velké komplikace, bojím se o existenci, jestli bude ještě divadlo sloužit, jestli lidé vůbec o tu službu stojí, jestli to není něco zbytného, něco, na co už nebude nálada ani čas. Možná že takové zamyšlení je i trochu potřeba.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
