2°C
Skvělý herec a férový chlap, jak o něm druzí mluvili. Narodil se 13. září 1932 ve slovenských Vrútkách moravským rodičům, ale s rodiči se po válce přestěhovali do Jarcova na Valašsku. Na svoje moravské kořeny byl vždy velmi pyšný a nikdy na ně nezapomínal. I po letech se neustále stýkal se svými kamarády z rodného kraje, přestože byli z nehereckého prostředí.
K herectví se dostal až v době dospívání, žádná herecká tradice u nich v rodině nebyla. Dědeček byl námořní kapitán a námořníkem se stal i jeho otec, který začal už ve čtrnácti studovat námořní akademii. Stal se dokonce strojním důstojníkem, tak není divu, že toužil po tom, aby šel Radek na strojní průmyslovku a nakonec na loď. Jak ale později Radek prozradil, k vodě neměl žádný vztah, natož ke strojařině.
Vyhodili ho z gymnázia, muzika měla přednost
Začal studovat gymnázium ve Valašském Meziříčí, ale v kvintě ho vyhodili. Prý tehdy vystupovali s kapelou a trochu to přehnali se slivovicí. Vyučil se tedy mechanikem pletařských strojů v Krnově. Tam začal taky hrát v kapelách a chodil do ochotnického kroužku. Jeho táta se s tím asi dlouho nesmířil, nakonec jeho volbu přijal, když ho viděl hrát námořníka v Martinu Edenovi. Dokonce se mu prý omluvil se slovy, že byl blbec.
V roce 1950 se dostal na DAMU a po pěti letech nastoupil do Městského divadla v Kolíně, pak šel do Mostu, Olomouce, Příbrami a nakonec i do Prahy do Divadla S. K. Neumanna. Pak přišel rok 1967 a Divadlo na Vinohradech, kde strávil přes třicet let. Jako herec si vždy zakládal na perfektně odvedené práci. Nedovedl si například představit, že by neuměl text. „Překvapuje mě, jak někteří mladí herci přijdou na plac a nedovedou text, to za mě neexistovalo. Kdybych to udělal před Marvanem nebo Peškem, odejdou,“ říkával.
Kondici si udržoval sportem
Vždy se také držel v dobré kondici, jako mladý lyžoval, hrál basket, házenou, ping-pong i tenis. O stárnutí a neduzích se nerad bavil, nesnášel sentiment. Tuhý kořínek měl ostatně v genech, i jeho otec a dědeček byli do poslední chvíle fit. Dobrou kondici přičítal i sportu, díky němu se udržuje nejen tělo, ale i mozek. A pokud přišel nějaký zdravotní neduh, „léčil“ ho slivovicí. Přestože byl vinař, na slivovici nedal dopustit. „Umí vyléčit některé neduhy líp než léky,“ říkal. O nemocech ale nemluvil, a to ani s kamarády. „Nesnášíme sentiment. Nepláčeme. My si radši děláme různé krávoviny a překvapovačky,“ říkával.
Kromě sportu byl také výborný muzikant, od dětství hrál na housle, basu, trubku i kytaru. Měl velké herecké štěstí, zahrál si v divadelních představeních nejlepších autorů své doby. Ať už to byl Král krysa, Faust, Boris Godunov či Oldřich a Božena. Zazářil ovšem i ve filmu, poprvé se objevil na filmovém plátně v roce 1959, v šedesátých letech si zahrál několik výrazných rolí – například ve snímcích Vrah skrývá tvář, Strach, Všichni dobří rodáci či Ucho. Dva poslední však skončily na dlouho v trezoru. Objevil se také v seriálech F. L. Věk nebo později Ulice. Hrál především charakterní role, ale výtečný byl i v komediích či pohádkách (Sněženky a machři, Princ a Večernice).
Charismatický muž se širokým srdcem
Jeho charisma bylo nepřehlédnutelné, líbil se mnoha ženám. I jeho životem jich několik prošlo. První manželkou byla herečka Jarmila Kolářová, s níž měl dceru Radanu, díky ní se stal dědečkem. Druhou ženou byla Jiřina Bohdalová, se kterou si mimo jiné zahrál v trezorovém filmu Ucho. Po dvanácti letech ale manželství skončilo a dlouhou dobu spolu nekomunikovali. Naposledy se potkali při natáčení filmu Vrásky z lásky, kde prokázali, že jim to před kamerou pořád funguje.
Třetí manželku Hanu Gregorovou poznal při natáčení Nočních jezdců na Slovensku. Později v několika rozhovorech o Haně říkal, že je to holka do nepohody a že je skvělá manželka. Spolu měli syna Ondřeje, který po otci zdědil hudební geny a věnuje se hudbě. V roce 2004 založili s manželkou Hanou Divadlo Radka Brzobohatého, kde si zahrál i se synem Ondřejem.
Během svého profesního života obdržel několik ocenění, v roce 1988 titul zasloužilý umělec, v roce 2002 Cenu Senior Prix, v roce 2006 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu a rok před smrtí se dostal do Dvorany slávy TýTý. Ze smrti strach neměl, jak říkal, nic netrvá věčně a podstatou života je život užitečně a dobře prožít. „Nebojím se toho okamžiku, jen ho oddaluju.“ Radek Brzobohatý zemřel 12. září 2012.
Připomeňte si jeho vynikající výkony ve filmových rolích v naší galerii:
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Jaké byly jejich osudy? Další příběhy hereček a herců najdete na webu Blesk pro ženy ZDE
