5°C
Vojta - "Nemám problém říct své přítelkyni, že jí něco nesluší nebo se chová nevhodně. Ale nikdy bych si nedovolil nahlas kritizovat její rodinu, ani chování jednotlivých členů."
Matěj - "Sice jsem zrovna sám, ale nikdy bych nedokázal říct přítelkyní ani jiné ženě, že smrdí. Když o tom tak přemýšlím, je to docela zajímavé, protože vy ženy nám to říkáte poměrně často." (smích)
Michal - "Své přítelkyni bych nikdy neřekl, že jí to nesluší. Když se žena cítí dobře, odráží se od toho její celodenní nálada. Navíc si myslím, že mojí přítelkyni to sluší pořád."
Ondřej - "I kdyby mě moje přítelkyně přestala přitahovat (to se podle mě nikdy nestane), nikdy bych jí to neřekl. Srážet sebevědomí si nezaslouží žádná žena. Tím netvrdím, že by se měl vztah bez vzájemné chemie udržovat. Ale pravý důvod rozchodu bych si určitě nechal pro sebe."
Šimon - "Nikdy bych se neodvážil říct ženě, že je tlustá. Nechci ani myslet na to, kolik by pak následovalo facek a tichých dnů v domácnosti."
Z těchto odpovědí se dá usoudit, že muži se naučili brát na nás ohledy. Dávají si pozor na pusu, aby nám neublížili, a toho si moc vážíme. Z toho vyplývá, že bychom je čas od času měli pustit do hospody na "jedno", kde si svým stejně "ulhaným" kamarádům postěžují. Potom přijdou za námi domů (sice lehce zapáchající kouřem a pivem) a zase nám budou říkat slova, která chceme slyšet.
Miláčku, nejsem v tom tlustá? Nedělá mi to větší zadek? Tyhle otázky pokládáme velmi rády a očekáváme od našich protějšků samozřejmě jen pozitivní odpovědi. A i když víme, že naše postava není úplně dokonalá, jsme šťastné za mužovu pochvalu. Za odměnu jim potom uvaříme něco dobrého a samozřejmě nedáme najevo, že jsme jejich malé lži už dávno prokoukly.
