Když jsem poznala Josefa, bylo mi devatenáct a žila jsem se svou matkou v rodinném domku. Naši se rozvedli, táta si našel jinou a odstěhoval se. Máma byla dlouho po rozvodu smutná a bála se, abych od ní taky neodešla. To mě ani nenapadlo, nikam se mi stěhovat nechtělo, bylo nám spolu dobře. Brzy poté jsem začala chodit s Pepou a i máma měla radost, že jsem šťastná.

Po dvou měsících mi navrhla, abych svého přítele pozvala na oběd. Chtěla ho poznat a popovídat si s ním. Pepa nebyl proti a dorazil k nám rovnou se dvěma kytkami. Byl pozorný a i na mámu udělal dojem. Nevěřila, že je mu sedmadvacet, působil totiž jako student. Krátké vlasy, kšiltovku na hlavě, rošťácký úsměv. Prostě vypadal sotva na dvacet.

Skvěle jsme si všichni povídali, máma si nás pořád dobírala a já si všimla, že se snaží s Pepou flirtovat. Ale neměla jsem jí to za zlé, žila bez partnera, nikam moc nechodila, tak se aspoň trochu pobavila. Po obědě jsem šla s Pepou na procházku. Pořád opěvoval mámu, jak dobře vypadá na to, že jí bude padesát, a jak je zábavná.

Další týden jsem měla naplánováno odjet na víkend za kamarádkou do sousední vesnice. Měla to být dámská jízda, takže Pepu jsem nechala doma. Měl mě v neděli vyzvednout na nádraží. Kamarádce jsem tenkrát nadšeně vyprávěla, jak skvělého kluka jsem si našla.

V neděli mě Pepa skutečně vyzvedl na nádraží a já mu navrhla, aby zašel ještě k nám. Byl ale nezvykle zamlklý, k nám se mu nechtělo, prý ráno brzo vstává… Na otázku, kdy se uvidíme, řekl neurčitě, že neví, protože toho má příští týden moc. Před domem mi dal rychlou pusu do vlasů a odporoučel se.

Říkala jsem si, že je možná naštvaný, že jsem ho nevzala s sebou. Doma na mě čekala večeře, ale máma, která obvykle chodila spát až po půlnoci, už ležela v posteli. Skočila jsem rovnou za ní pod peřinu a chtěla jí povědět víkendové zážitky a novinky. Jenže když jsem rozsvítila lampičku, viděla jsem, že pláče. „Co se stalo, mami, volal táta?“ napadlo mě, že se trápí kvůli němu.

„Petruško, odpusť mi to. Prosím tě, promiň, já jsem naprosto šílená a nevím, co mě to napadlo, ale věř mi, že jsem to neměla v plánu,“ vzlykala. Vůbec jsem nevěděla, o co jde. „Včera ráno jsem šla pro housky a potkala venku Pepu. Dali jsme se do řeči a já ho pozvala, ať zase někdy přijde. Jenže on dorazil rovnou odpoledne, že ti prý přinesl knížku. Tak jsem ho pozvala dál, uvařila čaj, povídali jsme si. Pak jsem otevřela červené, dali jsme si pár skleniček a...“

Už nemusela dál povídat, bylo mi to jasné! Nevěděla jsem, koho nenávidět víc. To, že chlapi občas ulítnou, jsem věděla, ale že mě takhle podrazí vlastní máma, to mě nenapadlo ani v nejhorším snu. A to jsme spolu měly tak pěkný vztah! Proto byl Pepa zamlklý. Nebyl mi schopný říct, co vyvedl, slaboch. Myslel si, že to máma neprozradí.

Rozešla jsem se s ním a s mámou jsem přestala na čas komunikovat. Ztratila jsem v ní svou nejlepší kamarádku. Jsou to už dva roky. Teď mám nového přítele, bydlíme spolu a plánujeme založit rodinu. S mámou se moc nevídáme, občas jí napíšu esemesku. Na návštěvu k ní se ale nechystáme...

Čtenářka Petra