5°C
Bylo mi dvanáct let a nechápala jsem, co se děje, dokud jsme nezačali se sourozenci doma nacházet láhve s alkoholem. Bylo jich čím dál víc a ona je schovávala po celém domě. Časem si našla práci a vypadalo to, že se všechno srovná. Přes den se zdála opravdu v pohodě, ale jakmile se přiblížil večer, bylo zle.
Bylo to utrpení
Potácela se po domě, sem tam upadla, nadávala nám, byla sprostá. Největší utrpení jsme zažívali, když měla dovolenou či byla nemocná. Znamenalo to jen dvě věci - hádky a hledání láhví. Někdy jsem měla pocit, že se máma schválně nechává „hodit marod“, aby mohla víc pít. Její den vypadá takto: ráno si vyřídí potřebné věci, přijde domů, napije se a zbytek dne jen leží a spí, protože není schopná stát na nohou. Přestala se starat o zahradu, dům i o nás.
Alkohol ji změnil
Každý den poslouchám, že si máme uvařit sami, že jsme jí zničili život, že jsme jen příživníci… V takových chvílích si popláču a vzpomínám, jak jsme se kdysi spolu smály a vyprávěly si, jak mi šila šaty nebo vyšívala obrázky. Vím, že tak už to nikdy nebude. Když najdu láhev, vyleji ji, ale ona si stejně brzy obstará další...
Nechci být taková...
Protože máma začala pít v době mé puberty, nikdy jsem s ní nemluvila o svých láskách a pocitech. Raději jsem se svěřovala starší sestře, která mi často pomohla nebo poradila. Vždycky jsem záviděla mladším spolužačkám, jejich hezký vztah s mamkou. Já tu svoji často tahala pomočenou z podlahy, kde usnula, viděla ji zvracet a potácet se ve špinavých věcech po domě. Doufám, že já nikdy taková nebudu.
Čtenářka Jitka
