"Láska mezi námi sílila, a když se mě před časem moje přítelkyně Zuzka zeptala, jestli bychom spolu nemohly žít, řekla jsem, že ano, ale že to musím nejprve říct dceři. Jenže jak? Pochopí to vůbec,“ ptala se tehdy sama sebe Lenka.

Být lesba není deviace!

Být lesbou je celoživotní, nezaviněný a ničím nezapříčiněný stav. Jeho nositelku prostě přitahují osoby stejného pohlaví. Lenka má štěstí, že díkybohu už dnes žijeme v zemi, která (aspoň navenek) deklaruje celkem liberální postoje vůči menšinám, včetně sexuálních.

A jak říká známý psycholog Petr Šmolka, pokud se nás to bezprostředně netýká, je nám to i vcelku jedno. „Dokonce i některé celebrity jsou ochotny se ke své orientaci hlásit a jejich veřejný coming out může napomoci těm, kdo se s něčím podobným zatím pracně potýkají,“ říká psycholog.

Jak se však postavit k tomu, když se vám však téměř dospělý potomek se svou orientací svěří? A co dělat v případě opačném, tedy jak se s tím svěřit vlastnímu pubescentovi? Toť otázka!

lesbická láska

Autor: Shutterstock

Předchozí příprava je nutná

Rozhodně není vhodné „vybalit“ to na svou ratolest během večeře. Přece jen jde o citlivou věc, kterou byste si měli v hlavě srovnat. To, že má doma zničehonic lesbickou mámu, nemusí pubertální dcera (nebo syn) vydýchat. Předchozí příprava je tedy nutná, a to potvrzuje i Petr Šmolka.

Dcera by si měla na myšlenku, že s vámi bude vaše partnerka žít, zvykat. „Měla by se s ní postupně seznamovat, nejprve jako s maminčinou dobrou kamarádkou. Pár společných výletů, něco vzájemných návštěv, aniž by docházelo k důvěrnostem.“

Nebojte se mluvit

„Využít lze občas i publikované zpovědi lesbicky orientovaných celebrit. Pokud si bude dcera ochotná přečíst takový rozhovor, pak byste se s ní o zpovídané celebritě a jejím osudu mohla pobavit. Mimo jiné proto, že byste se tak mohla postupně zorientovat v dceřině postoji vůči této sexuální orientaci.“

„Váš coming out by pak mohl mít formu konstatování, že vy jste na tom s kamarádkou podobně. Nikdo sice nemůže předem garantovat, že bude dcera jásat, vhodnější postup mě ale nenapadá. Až na to, že byste jí pak měla poskytnout čas na to, aby se s novou informací mohla vyrovnat,“ radí psycholog Šmolka.

A jak dopadla Lenka? Dnes se tomu jen směje. „Dcera to vzala sportovně, až mě to překvapilo. Prý aspoň nebude nikdo házet na zem špinavé ponožky!“