Nevěra: Konec, nebo nová šance? | Pro ženy | Blesk.cz

Nevěra: Konec, nebo nová šance?

22. října 2011 | 06:00

Zjištění, že vás partner podvádí, může ve vteřině převrátit život naruby. Máte vyčítat, přemlouvat, pomstít se? Sbalit kufry a prásknout dveřmi? S nevěrou se můžete vypořádat různě. A vždycky to nemusí znamenat vaši prohru. Právě naopak! Jako naše čtenářky.

Když jsme občas vedly důvěrné rozhovory s mámou, dala mi jednu důležitou radu. A sice že ona by se kvůli nevěře nikdy nerozváděla. Pokud by se tedy nejednalo o chronické „zahýbání“ na všechny strany, o kterém by si šuškaly i místní drbny.

I její rozvedené kamarádky, které byly impulzivnější a své protějšky po prvním prohřešku „vykoply“, pak uznaly, že měly raději na chvíli zatnout zuby. Jenže odpuštění je snazší, když je partnerský vztah jinak docela funkční. Co když se ale už dávno trápíte?

Jste opravdu spokojená?

I když vám odhalená nevěra může připadat jako rána z čistého nebe, většinou se neobjeví jen tak bez příčiny. Ať už na jedné, či na druhé straně. Sáhněte si trochu do svědomí. Není chyba také ve vás? Dávala jste manželovi prostor, aby si mohl občas prosadit svou? Vyrazit s kamarády na pivo? Byla jste vlídná a aspoň někdy ho pochválila?

Jestliže ano, a vnímáte partnerův „úlet“ jako silný pocit křivdy, podívejte se na váš vztah z jiné perspektivy. Jste spokojená? Vážíte si svého muže? Máte prostor sama pro sebe? Nebo vás dusí pocit, že jste jen služka, chůva a hospodyně? Co třeba manželovy nevěry využít a konečně utéct ze soužití, které vás ubíjí? Stejně jako to nakonec udělaly i dvě naše čtenářky.

Anna (33): Moje láska mě dusila

„Milana jsem neskutečně milovala,“ začíná mladá žena popisovat svůj příběh. „Byl charizmatický, ve společnosti s ním byla obrovská zábava, navíc byl úspěšný ve svém oboru a já na něj byla pyšná. Lásku jsem si ale musela prosadit, protože rodiče se vztahem od začátku nesouhlasili. Jenže já měla tvrdou hlavu...“

V čem byl problém? „Milan byl ženatý, měl dvě děti, navíc byl o hodně starší. Já jsem si ale tehdy ještě naivně myslela, že opravdová láska všechny komplikace překoná. Bohužel to nebyla pravda.“

Jak byla Anna nejprve okouzlená, tak byla později šokovaná. Po několikaměsíčním soužití si všimla, že její „vyvolený“ si rád přihne. Ze začátku to nebylo tak hrozné, pak se ale pití začalo stupňovat. A zesilovalo tím víc, čím víc se prohlubovaly jeho problémy s manželkou.

„I když se Milan nakonec rozhodl pro rozvod a já jsem mohla mít pocit, že je vyhráno, opak byl pravdou. Najednou byl emociálně úplně rozervaný. Nadával mi, že kvůli mně o všechno přišel, že neví, proč mě vlastně chtěl. A své stavy notně zaléval alkoholem. Z našeho soužití se stalo domácí psycho."

"Jednoho dne mi  v afektu chladnokrevně oznámil, že mi „zahnul“. A že se mnou společnou budoucnost rozhodně neplánuje. Druhý den se mi pak sice omlouval a říkal, že všechno bere zpět. Ale já jsem věděla, že musím utéct. Hned!"

"Tajně jsem si pronajala byt, sebrala to nejnutnější a bez varování zmizela,“ vzpomíná Anna. „Byl z toho v šoku. Nechápal, proč jsem to udělala, chtěl mě zpátky. Ale mně se šíleně ulevilo. I když je pravda, že ještě celý rok jsem se z děsivé lásky vzpamatovávala a dávala se psychicky dohromady.“

Příběh Ireny, jejíž nevěrný manžel žil dva životy, čtěte: ZDE>>


4 otázky pro doktora Jana Cimického:

Jak reagovat, když odhalím nevěru?
Neexistuje univerzální řešení. Rozdílný přístup vychází jednak z osobnosti (paradoxně tolerantnější bývají ženy) – muži vzhledem k vrozené ješitnosti vnímají zjištěnou nevěru partnerky jako ponížení, které nelze snadno překousnout, a jen velmi neradi se s ní vyrovnávají. Výrazný je i vliv transkulturální – jsou etnika a země, které jsou k nevěře relativně tolerantní a institut milenců a milenek je víceméně legalizován (Francie), naopak v jiné románské zemi je to vnímáno zcela opačně (Itálie) a v arabských zemích je trestáno ukamenováním. Zjištění nevěry by mělo být posledním signálem, že něco ve vztahu není v pořádku.

Může být nevěra i kořením pro stereotypní vztah?

Nechápal bych to jako koření, se kterým lze zacházet jako se zpestřováním jídelníčku. Nevěra je informace, že vztah má nějaké trhliny, případně že partneři nejsou pro vztah dozrálí, či dokonce vhodní. Kolega Plzák vylučoval některé typy přímo – třeba egocentrického sobce a násilníka či nepořádnou a hysterickou šmudlu.

Vyplatí se ve vztahu zůstávat jen kvůli dětem?
Děti jsou kritický bod partnerství, někdy se stávají bez vlastního přičinění prostředkem k vydírání a „trestání“ druhého partnera – a to je nepřípustné. Na druhou stranu je vždy třeba uvažovat, zda vlastní a vlastně sobecký zájem je přednostní a jestli nepoškodí děti, které za to přirozeně nemůžou. Pak má setrvání v manželství za určitých podmínek svůj smysl.

Existuje nějaký návod na bolestný rozvod?
Rozvod či rozchod je emočně náročná situace. Ne vždy může člověk ovlivnit dění kolem sebe, a tak pokud i přes sebevětší úsilí vztah, na kterém jsme pracovali, končí, nezbývá než tuto životní kapitolu pokud možná s co největší grácií ukončit. Je dětinské trvat na přítomnosti někoho, kdo s námi již nechce trávit svůj čas. Místo stěžování si každému z okolí na potkání je progresivnější začít odstraňovat prvky naší „závislosti“ na odcházejícím partnerovi. Volný čas je dobré vyplnit zálibami, na něž dosud zbývalo jen málo prostoru. Nepřispívejte k rozchodu zbytečnými konflikty, vydíráním. Jen to člověku bere sílu věnovat se tomu, co bude dál.

Autor: Alena Dušková, Kbak