Jsou ženy, které si dokáží pragmaticky říct, že pokud mají chuť na pivo, nemusí si proto kupovat celý pivovar. Když zatouží jednou za čas strávit příjemný večer s příjemným chlapíkem, jde to i bez toho, aby muselo být jeho jméno napsané na společné poštovní schránce. To je ten důvod, proč jim vůbec nevadí, že ten muž je ženatý. Právě naopak, přesně to vítají, protože je pěkně usazený a zaopatřený, ale chválabohu, ne v jejím bytečku.

Je to pohodlné pro oba

Upřímně řečeno, když jsme se snažili najít nějaké věčné milenky, báli jsme se, koho najdeme. Robota? Studený kus plechu bez srdce? Bylo však to zbytečné. Ty ženy žily, dýchaly, myslely. Ale myslely možná až příliš.

Nebylo jich mnoho, jen kolik byste spočítali na prstech jedné ruky. Z toho dvě nakonec přiznaly, že být věčnou milenkou neměly vůbec v plánu, jen se jim to zrovna hodilo.

"Možná se mi to jednou vrátí, já vím. Vím, že můj milenec od své ženy neodejde. Nemusí předstírat, že mu jeho manželka nerozumí, že jejich vztah je v troskách, a já jsem ten maják v přístavu, který ho zachraňuje. Stejně bych mu to nevěřila,“ podotýká se stavem věcí smířená Olga.

Nedělá bordel a platí v restauraci

„Co je na tom tedy pozitivního?“ ptáme se a Olga nás nešetří. „Tak zaprvé: Vždy je rád, že mě vidí. Zadruhé: Záleží mu na tom, abych se cítila šťastná, je pozorný, nosí mi květiny, a když se spolu díváme na televizi, nepřepíná ji s tím, co je to za blbost. Ještě ho nikdy nenapadlo, že by se u mě doma díval na sport.“

„Zatřetí: Vždy mě pochválí a pohladí. Také mě hýčká tím, že mi v bytě nedělá bordel, myje si vždy po sobě umyvadlo, odkládá si věci, kam patří. Prostě není jako můj bývalý, který byl sice svobodný a dostupný, ale zato bordelář, který se nechal jenom obskakovat.“

„Začtvrté: Je natolik taktní, že mi neprolézá každou půlhodinu lednici, ale raději mě vezme ven a najíme se v restauraci. Zapáté: Nenárokuje si můj čas. Stýkáme se u mě, ale já jsem tam doma a můžu dělat přesně to, na co mám v té chvíli chuť. Třeba si číst nebo pracovat na počítači. Žádné dohadování, proč se mu nevěnuji a jiné výčitky,“ dodává.

Jde o sex, ne o lásku

Samozřejmě Olga doznává, že z její strany v tom není zase tolik lásky a ani nemůže být, protože bolest milující milenky už poznala v předešlém vztahu a už ji zažít nechce.

A také už nemíní poslouchat, jak se její půjčený milý musel doma vymlouvat, aby k ní vůbec mohl přijít. Příhody a problémy jeho dětí ji nezajímají, nehodlá být jeho vrba. Ví, že právě to je nebezpečné.

Archív

Autor: Archív

Manželky mi líto nebylo

Naopak Ivana má zkušenost, která ji dovedla k závěru, že se ženatým už randit nikdy víc nechce. "Byl jako zákusek, nové boty, radost, kterou jsem si dopřála, když jsem měla chuť. Ale asi po půlroce jsem si uvědomila, že toužím po zázemí, a flirt jsem ukončila,“ vypráví.

„Jestli chcete vědět, zda mi bylo líto jeho manželky, tak nebylo. O rodinu se staral moc pěkně a jí se možná ulevilo, že jí dal večer pokoj. Byla to zkušenost, ale jak jsem už řekla, stačila mi," dodává Ivana.

Správní svobodní nejsou

Svět prý patří rozumným ženám. Kolik z těch rozumných má kamaráda jen na sex? Kolika rozumným vůbec nepřekáží, že je ženatý? Je jich mnoho. Prý to má řešit především ten, kdo ten prstýnek nosí.

"Věděla jsem, že nám jde jen o sex, a taky jsem neměla v plánu, aby to zašlo dál. Proto mi v takovém vztahu bylo dobře. Také jsem mu hned na začátku řekla, že pokud najdu někoho, s kým budu chtít opravdu žít, okamžitě s ním končím. A to se také stalo," objasňuje racionálně jedna z bývalých milenek ženáčů.

Důvodem, proč mnohé loví v těchto vodách, je prý často jen fakt, že prostě "nejsou lidi". "Většinu času trávím v práci a u nás opravdu není s kým se seznámit. Všichni normální chlapi jsou zadaní, či dokonce ženatí. Proto raději ženatého, než život bez lásky. To ode mě nikdo nemůže chtít," potvrzuje Marie.